Vzpomínky na dávná dramata - Krátery po dopadu meteoritů vyprávějí o historii Země

Na Zemi se do dnešních dnů dochovaly necelé dvě stovky impaktních kráterů. Číslo nicméně nemusí být konečné, protože některé krátery jsou vlivem rychlé eroze špatně rozpoznatelné jak v terénu, tak na družicových snímcích. O původu určitých kráterů se také vedou spory – řada dopadových totiž byla v minulosti považována za sopečné.

Za největší a nejstarší impaktní kráter na Zemi býval donedávna pokládán Vredefort v Jižní Africe. Vznikl před více než 2 miliardami let a dnes má průměr 160 km. Velikost těsně po dopadu meteoritu se odhaduje na 300 km, ale kvůli značné erozi je obtížné ji zjistit přesněji.

Nedávné výzkumy ovšem prokázaly existenci podstatně staršího a plošně rozsáhlejšího kráteru. Nachází se v západním Grónsku, v blízkosti osady Maniitsoq. Je starý zhruba 3 miliardy let. Původní šířka mohla být asi 600 km, v důsledku dlouhodobých erozních procesů nyní činí pouze 100 km.

Podle skupiny badatelů z Ohio State University se pozůstatky dalšího velkého kráteru nacházejí ve Wilkesově zemi v Antarktidě, a to pod 1600 m tlustou vrstvou ledu. Na možný výskyt kráteru upozornily vědce výsledky satelitního měření gravitačních anomálií z roku 2006. S průměrem přibližně 480 km by šlo o druhý největší kráter na Zemi. Jeho stáří je odhadováno na 250 milionů let, což vede k úvahám o souvislosti jeho vzniku s rozsáhlým vymíráním druhů v oné době (na konci permu, tedy na přelomu prvohor a druhohor). Názory mnoha odborníků na existenci tohoto kráteru jsou však značně skeptické. Možnosti dalšího výzkumu přitom zásadně omezuje mocný ledový příkrov, který celé území pokrývá.

Mezi nejlépe prostudované naopak patří kráter Ries v Německu. Dlouho byl, podobně jako mnoho dalších, považován za sopečný. Již v roce 1960 byla ovšem definitivně potvrzena teorie o jeho impaktním původu. Ries vznikl před 15 miliony let a má průměr 24 km. Blízko něj se nachází ještě Steinheimský kráter, který je obdobně starý, ale výrazně menší – v průměru má přibližně 3,8 km. Roztavené horniny, vyvržené po dopadu meteoritů na tato dvě místa, patrně doletěly až k nám a staly se z nich známé vltavíny.

Existují také názory, že impaktním kráterem je Česká kotlina. Dřívější domněnka, že je stejně stará jako Ries, byla vědeckými důkazy vyvrácena. Nová teorie říká, že velký meteorit dopadl do našich končin zhruba před jednou miliardou let. Tuto myšlenku podporují jisté skutečnosti, například dosud uspokojivě nevysvětlený výskyt některých hornin odpovídajícího stáří. V současnosti proto ožívá zájem o studium této problematiky. Pro získání dalších informací lze doporučit stálou expozici s názvem Český kráter, která je instalována na zámku v Železné Rudě.

S vyhynutím dinosaurů je spojován kráter Chicxulub na poloostrově Yucatán v Mexiku. Před 65,5 miliony lety, na konci křídy, sem nejspíš dopadl obří meteorit. Vytvořil kráter, a navíc vyvolal rozsáhlé změny podnebí, požáry, zemětřesení a tsunami. Došlo tak k jedné z největších ekologických katastrof na Zemi.

Meteoritické krátery zůstávají němými svědky dávných událostí, jež mnohdy zásadním způsobem ovlivnily současnou tvář Země. Jejich další výzkum nám může pomoci lépe poznat a pochopit historický vývoj naší planety.