Přírodovědci 01/2025 Buňky - Editorial
Milí čtenáři,
když anglický badatel Robert Hooke v 17. století poprvé pozoroval buněčné stěny v kůře korkovníku a pojmenoval je „cellulae“ – tedy buňky – mohl jen tušit, na prahu jakého objevu vlastně stanul. Jen pár let po něm již holandský výrobce čoček Antoni van Leeuwenhoek pozoroval výkonným mikroskopem vlastní výroby řadu buněčných typů – červené krvinky, spermie či svalová vlákna. A také „malá zvířátka“ (animalcule), která objevil v dešťové vodě. Přesto trvalo dalších 150 let, než byla buňka uznána, za co ji dnes všichni samozřejmě považujeme – za základní stavební jednotku života. Velkou zásluhu na tom měl i český fyziolog Jan Evangelista Purkyně.
Možná si říkáte, co viry nebo bakteriofágy? Jsou to také živé organismy, když se samy nemohou rozmnožovat a potřebují k tomu hostitelskou buňku? A jak vlastně vypadal svět předtím, než se vyvinuly složité mnohobuněčné organismy? Všechny tyto otázky řeší buněčné výzkumy, z nichž celá řada probíhá na půdě naší fakulty. Mnohé z nich mají velký ohlas a vědecké týmy za ně získávají významná ocenění (Ceny Neuron, České hlavy). V novém čísle našeho časopisu bychom vás rádi seznámili alespoň s částí z nich.
Příjemné čtení přeje
doc. RNDr. Ing. Vladimír Krylov, Ph.D.
děkan Přírodovědecké fakulty UK
