Vesmír je skvělé místo pro mezinárodní spolupráci

Málokdo má tak působivý kariérní záznam jako Leroy Chiao: Účastnil se tří letů raketoplánu, byl velitelem Expedice 10 na palubě Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) a v kosmu i na Zemi řídil řadu výzkumných projektů. Po odchodu z NASA se stal podnikatelem, motivačním řečníkem a technickým konzultantem. Jeho zkušenost astronauta i původní profese chemického inženýra pro to představují jedinečnou kombinaci vhledu.

Loni na podzim navštívil ČR kvůli křtu své knihy OneOrbit / Život jako výzva (Make The Most of Your OneOrbit), kterou v češtině vydala Galerie Zdeňka Sklenáře. Nedlouho poté vyšly i anglická a čínská verze knihy. S Leroyem Chiaem jsme si popovídali o návratu na Měsíc, zdravotních výzvách cesty na Mars, mezinárodní spolupráci v kosmu a dalších tématech.

Ve vaší knize OneOrbit / Život jako výzva najdeme mnoho úchvatných fotografií. Máte k některé z nich zvláštní vztah? Nebo se některá pojí k silnému okamžiku či zážitku?

Každá je tak odlišná, že je obtížné si vybrat oblíbence! Mezi ně ovšem patří snímky Měsíce. Právě ten mě před mnoha lety inspiroval, abych se stal astronautem. Nedávno jsem dětem ukazoval „Superměsíc“, když jsme mohli spatřit větší a jasnější úplněk než obvykle. Děti tím byly nadšené. Fotografie Měsíce tedy patří mezi mé nejoblíbenější, protože Měsíc nastartoval mé sny.

V mnoha článcích jste psal, že Měsíc je prvním krokem k cestě na Mars a měli bychom se tam vrátit. Myslíte si, že politický postoj k návratu na Měsíc se v dohledné době změní?

Myslím, že ano, vzhledem k nedávným prezidentským volbám. Na konceptu návratu na Měsíc jsme pracovali už v letech 2005 a 2006. Dva roky poté byl zvolen prezident Obama. V roce 2009 Bílý dům vytvořil komisi, jejímž členem jsem byl, a měli jsme za úkol navrhnout koncepty pilotovaného průzkumu bez návratu na Měsíc; to byl program George Bushe. Teď se můžeme dočkat naopak snahy o návrat – zejména proto, že o něj mají zájem členové kosmické komunity po celém světě. Rusové a Evropané o něm diskutují už několik let. Evropa otevřeně navrhla cestu na Měsíc a hledá spolupracovníky. Čína nedávno oznámila, že chce na Měsíc poslat svoje taikonauty.

Podle mě to dává smysl i z jiných důvodů, než je průzkum vesmíru – například kvůli světové politice, kde by toto snažení mohlo zlepšit vztahy mezi velmocemi. Skvělým příkladem je ISS: bývalí nepřátelé z dob druhé světové války a studené války se zde spojili ve velmi viditelném společném projektu. Návrat na Měsíc dává smysl z technických důvodů i jako mezistupeň cesty na Mars, protože někde potřebujeme otestovat technologie nebo trénovat astronauty. Měsíc je k tomu obzvlášť vhodný, protože je pouze tři dny cesty daleko, zatímco let na Mars by typicky trval okolo šesti měsíců.

Co si myslíte o konceptu měsíční vesnice, který navrhl ředitel Evropské kosmické agentury ESA Jan Wörner?

Velice se mi líbí. S Janem Wörnerem jsem se setkal a viděl jsem jeho prezentaci měsíční vesnice. Myslím, že by se hodilo, aby USA do programu vstoupily jako partner v mezinárodní koalici, podobně jako u ISS. Vůle Evropanů k cestě na Měsíc je inspirativní.

Když se vrátíme k výsledkům voleb, v jakém směru by podle vás mohly změnit jiné kosmické aktivity, než je průzkum Měsíce?

Bude to zajímavé, protože během kampaně se ani jeden z kandidátů kosmickému průzkumu příliš nevěnoval. Po zvolení prohlásil prezident Trump, že chce posunout pilotované lety i za nízkou oběžnou dráhu kolem Země, což zvyšuje šance návratu na Měsíc. Ale o moc víc zatím nevíme. Doufám, že na Měsíc jako mezistupeň k Marsu dojde.

Po odchodu z NASA jste se stal mimo jiné motivačním řečníkem a konzultantem pro řadu společností zabývajících se kosmickými technologiemi. Jaké jsou hlavní zkušenosti z vaší práce astronauta, které můžete využít v soukromém sektoru?

Astronautická praxe mi pomáhá radit firmám v kosmickém a leteckém průmyslu ohledně designu vesmírných technologií – například jak usnadnit astronautům práci s nimi. Díky osobním zkušenostem jim také mohu přiblížit průběh vesmírných misí.

V přednáškách pro širší veřejnost často využívám nadšení z kosmonautiky, abych hovořil o dalších věcech. Korporace mívají zájem o budování týmů, vedení a technologickou inovaci. Mohu tedy mluvit právě o těchto tématech a jejich významu pro podnikání. Jindy říkám školákům, jak je důležité mít sen a zároveň odvahu pracovat na jeho dosažení. Někdy stačí málo, aby mladí lidé byli odrazeni od nějakého cíle, stali se terčem posměšků a vzdali to – čemuž se snažím zabránit.

Máte řadu zkušeností s tím, jak ve vesmíru funguje lidské tělo a s jakými zdravotními potížemi se astronauti mohou setkat. Aktuálně jste členem jednoho z panelů Space Biomedical Research Institute. Jakým největším medicínským výzvám teď Institut čelí, zejména v souvislosti s budoucími misemi na Měsíc či Mars?

Institut byl založen právě proto, aby nám pomohl řešit zdravotní komplikace spojené s pobytem v kosmu. Naneštěstí bude jeho činnost koncem roku 2017 zastavena, jelikož ho NASA založila s dvacetiletou dobou působení.

Jsme ale odhodláni dál pokračovat ve výzkumu. Víme například, že asi 70 % našich astronautů má po šestiměsíčních či delších misích problémy se zrakem. To jsme dříve nečekali a nesetkali jsme se s tím při krátkých misích raketoplánů. Jde pouze o jednu z otázek, které musíme vyřešit, než někoho pošleme na Mars. Nevíme, proč ke zhoršování zraku u některých lidí dochází a u jiných ne. Když vyšleme posádku do kosmu na déle než šest měsíců, bude se jejich zrak dál horšit, nebo se to zastaví? Jakmile zjistíme příčinu změn – a máme už o ní určitou představu –, zkusíme najít způsob léčby.

Co se týče cesty k Marsu, právě aktivity na Měsíci by byly dobrým začátkem pilotovaného průzkumu mimo nízkou oběžnou dráhu kolem Země. Na ní sice máme mikrogravitaci, ochabování svalstva, oční a další změny, ale magnetické pole Země chrání astronauty na ISS před radiací. Následky dlouhodobého pobytu mimo toto pole zatím neznáme. Co si myslíte o plánech Elona Muska poslat lidskou posádku k Marsu už ve dvacátých letech, ačkoli stále nemáme dost informací o možných zdravotních rizicích?

Elon Musk je velmi odhodlaný člověk. Několikrát jsem se s ním setkal a dělal konzultanta pro jeho firmu SpaceX. Všiml jsem si, že stanovuje velmi agresivní cíle, aby své týmy poháněl a motivoval k většímu pracovnímu nasazení. Někdy plní cíle pozdě, ovšem dostane se tam, kam chce. Rakety Falcon 9 začaly startovat o několik roků později, než Musk předpokládal, ale nakonec uspěl. Marsovské mise by rád docílil v půlce dvacátých let – a možná se tomuto termínu přiblíží. Už v roce 2018 chce poslat na Mars nepilotovanou kapsli Red Dragon [pozn.: od té doby se plánovaný start posunul na rok 2020]. Třeba to bude spíš 2019 nebo 2020, ale myslím, že to zvládne.

Pro pilotované mise plánuje postavit loď, která pojme 100 až 200 lidí. O ničem podobném se předtím ani vzdáleně neuvažovalo, a tak její vývoj možná potrvá trochu déle. Třeba se zjistí, že to není nejpraktičtější způsob cesty. Ale o Elonu Muskovi jsem se naučil nikdy neříkat, že něco nezvládne. Jeho společnost Tesla koneckonců mnohokrát vypadala, že skončí, ovšem vždycky se vrátila na scénu.

SpaceX zpočátku hodně lidí pokládalo za nerealizovatelný koncept, a dnes jde o velmi úspěšnou firmu. Jsem nadšený, že se Musk chce vydat na Mars. Jak často říká, založil SpaceX proto, že hodlá kolonizovat rudou planetu. Snad to potrvá déle, než chce a doufá, ale čekal bych, že skutečně vyšle lidskou posádku na Mars, možná ve spolupráci s NASA. Je to skvělá příležitost ke spolupráci vládního sektoru se soukromým. Jsem zvědavý, co přinesou příští roky.

To rozhodně – a spolupráce s NASA by umožnila se více soustředit na problematiku zdraví, s níž má NASA na rozdíl od SpaceX zkušenosti.

I když jsou zdravotní otázky zásadní, neměly by nám bránit vydávat se dál do vesmíru. Musíme přijmout určitou míru rizika. Jsem přesvědčen, že jednou nalezneme genetické znaky, které souvisejí s lepší odolností vůči radiačnímu poškození nebo problémům se zrakem, a budeme moci zvolit posádku, která bude cestu na Mars snášet lépe než ostatní. Zatím je na něco podobného příliš brzy, ale do budoucna je to jeden ze způsobů, jak omezit negativní důsledky. Lidé se vyvinuli na Zemi a jsou přizpůsobeni k jejím přírodním podmínkám. Cesta do vesmíru – zejména tak daleko jako na Mars – bude ohledně zdraví představovat obrovskou výzvu.

Možnost výpravy soukromé společnosti na Mars vyvolává více otázek. Jde například o planetární ochranu, tedy prevenci před zavlečením pozemského života. NASA na ni velmi dbá a zvlášť u misí na Mars má kancelář planetární ochrany značný vliv. Nemá ale pravomoc kontrolovat soukromé firmy…

Planetární ochranou se rozhodně musíme zabývat. Ani u sond, které jsme už vyslali, si nemůžeme být jisti, že byly stoprocentně sterilní. Téměř určitě jsme již nějaké pozemské organismy na Mars neúmyslně dopravili, ale nemyslím si, že by nás to mělo odrazovat od průzkumu. Je to jeho součást. Vydáváme se někam, kam ještě nikdo nevkročil, a zejména při vyslání lidí, zvířat či dalších živých tvorů není možné se kontaminaci zcela vyhnout. Planetární ochranu musíme brát v úvahu a věnovat jí pozornost, ale neměla by bránit výzkumu.

Co je podle vás největší technická nebo společenská výzva, kterou budeme muset během následujících let v kosmonautice řešit? A čeho byste se v ní chtěl třeba v příštím půlstoletí dočkat?

Rád bych se dočkal celosvětové kooperace v průzkumu Měsíce, která by zahrnovala i takové státy jako Čínu. Existuje řada důvodů, proč s Čínou v kosmu spolupracovat. Vesmír je dobrou styčnou plochou pro mezinárodní projekty a nacházení společných cílů. Doufám, že na Měsíci postavíme nějakou verzi Wörnerovy měsíční vesnice a pak naplánujeme mezinárodní výpravu k Marsu. Snad se to podaří ještě za mého života.

Velkou překážkou je samozřejmě cena takového programu. Ale široká koalice tvořená zeměmi, jako je Čína, která silně dotuje svůj vesmírný program, USA, kde stále věnujeme na kosmický průzkum nejvíce prostředků, naši evropští partneři a Rusko, které je zásadním hráčem v pilotované kosmonautice, by byla ideálním způsobem cesty na Měsíc a posléze na Mars.

Chcete něco vzkázat čtenářům v České republice?

Jak jsem zmínil během své návštěvy ČR, moc se mi tu líbilo. Hned napoprvé jsem si zamiloval Prahu. Potkal jsem tu mnoho přátelských a příjemných lidí a pobyt si nesmírně užil. Už od roku 2008 se také přátelím se Zdeňkem Sklenářem a Helenou Sklenářovou, kteří mi pomohli vytvořit knihu. Těším se, až se do ČR zase podívám. Českým čtenářům přeji jen to nejlepší.