Ochuzený jídelníček říčních ryb

Většina řek je ovlivněna znečištěním, změnou ve struktuře stanovišť (regulace, zpevnění břehů, napřimování toků) a v neposlední řadě i nadměrným přísunem živin. Takovéto změny mají výrazný dopad na společenstva ryb žijících v řekách a vedou k celosvětovému poklesu populací říčních druhů ryb.

Generalisté a specialisté

Stav rybích společenstev představuje jeden z nejdůležitějších indikátorů změny říčního prostředí, jelikož ryby stojí na vrcholu potravního řetězce a vzhledem k dlouhověkosti odrážejí dlouhodobé změny v ekosystémech. K nejvíce známým příčinám úbytku ryb v řekách patří stavby přehradních nádrží a jezů, které brání migraci ryb. Některé na ekologicky méně náročné druhy ryb (generalisté) se dokážou těmto změnám vcelku snadno přizpůsobit. Navíc nemají tak náročný rozmnožovací cyklus, dobře snáší podmínky stojatých i tekoucích vod a mají nižší nároky na kvalitu stanovišť. K takovým druhům patří třeba plotice obecná, která nemá specifické nároky na třecí substrát, jikry klade na travnaté břehy, kořeny i kameny a je rovněž nenáročná na obsah kyslíku ve vodě.

Naopak náročnější druhy ryb s užšími ekologickými nároky (specialisté), které pro dokončení svého životního cyklu potřebují migrovat na velké vzdálenosti do specifických míst ke tření, se s dopady změn způsobených lidskou činností vyrovnávají podstatně hůř a z vodních toků mizí. Patří k nim jeseter velký, losos obecný nebo placka pomořanská. Více specializované druhy ryb adaptované na typické říční podmínky (druhy reofilní) mají vyšší nároky nejen na stanoviště vhodná k rozmnožování (například štěrkopískové lavice s bohatým přísunem kyslíku), ale i specializované potravní chování, vyšší nároky na obsah kyslíku ve vodě a čistotu vody. K takovýmto druhům patří například jelec proudník, parma obecná a jelec jesen.

Potravní niky

K hodnocení využití potravy jednotlivými druhy ryb slouží například analýza stabilních izotopů dusíku a uhlíku, která umožňuje popsat strukturu potravní sítě a velikosti potravních nik jednotlivých druhů. Naměřené hodnoty izotopů uhlíku umožňují stanovit rozsah základních zdrojů potravy a izotopy dusíku odpovídají umístění druhů v potravním řetězci (trofická pozice). Na základě stanovených hodnot lze sestavit elipsy, které ukazují šířku potravní niky, překryv nik u jednotlivých druhů (potravní konkurenci), ale lze je využít i ke stanovení trofických vztahů celého společenstva. Například rozsah izotopů dusíku ve společenstvu umožňuje porovnání délky potravního řetězce, kde vyšší hodnoty naznačují více trofických úrovní a větší stupeň trofické rozmanitosti společenstva.

Z analýz vyplývá, že i přes užší prostor potravní niky obsazují typické říční (reofilní) druhy vyšší trofické pozice než méně specializované (eurytopní) druhy. Z našich ryb mají vyšší trofickou pozici např. druhy jako parma obecná, jelec proudník, okoun říční a vranka obecná. Nižší trofické pozice pak obsazují například jelec tloušť, plotice obecná, hrouzek obecný nebo ouklej. Vyšší postavení v trofické síti naznačuje větší závislost na suchozemských a vodních bezobratlých, jako jsou měkkýši, larvy hmyzu a suchozemský hmyz. To může být způsobeno využitím širokého spektra zdrojů potravy z vodních i suchozemských stanovišť a naznačuje také to, že struktura habitatů v okolí řek hraje důležitou roli v přísunu suchozemských zdrojů potravy.

Překrmeno

Řeky jsou dlouhodobě zatíženy zvýšeným přísunem živin (eutrofizace), a proto nás zajímá také dopad těchto změn na trofickou strukturu rybích společenstev. Vlivem nadměrného přísunu živin (zejména dusíku a fosforu) může docházet k omezení rozmanitosti nabídky potravních zdrojů a tím i ochuzení toku energie do vyšších trofických úrovní a změnám ve struktuře potravní sítě. Zatížení živinami tak může mít podstatný dopad ovlivňující celou potravní síť.

Na velikost niky mají nejvyšší vliv koncentrace živin, zatímco změny ve funkční struktuře společenstev jsou spojeny se změnou koncentrace kyslíku, která souvisí s obohacením ekosystému živinami a zvýšenou produktivitou. Co je příčinou? Nadměrný přísun živin zvyšuje úživnost (produktivitu) vodního prostředí, stimuluje růst řas a zvyšuje obsah organické hmoty ve vodě a tvorbu sedimentů. Tyto procesy jsou klíčovými hybateli kyslíkové bilance vody a sedimentů s následnými škodlivými účinky na vodní společenstva. Snížená dostupnost kyslíku může vyvolat rozvoj společenstev bezobratlých živočichů, kterým dominuje několik taxonů odolných vůči znečištění (pakomáři, máloštětinatci), avšak méně vhodných jako zdroj potravy pro ryby. To ve výsledku může vést ke zmenšení trofické niky celého společenstva.

Z uvedených výsledků vyplývá, že lidská činnost má vliv nejen na jednotlivé druhy ryb, ale i na trofickou strukturu celých rybích společenstev.