Mořské želvy ničí i mužská slabost

Zoufalí muži dělají zoufalé věci. Jezte vejce mořských želv, radí „odborníci“ v Asii pánům, kteří mají problémy s potencí. Účinek není vědecky vůbec prokázán, zato úbytek želv je evidentní.

Magistra Hana Svobodová, absolventka katedry ekologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, se snaží tyto živočichy zachránit. Proto už devět let jezdí ve svém volném čase po světě a sbírá zkušenosti. Od roku 2010 se zaměřuje na Indonésii. Přesvědčuje místní obyvatele, aby nesbírali a neprodávali želví vajíčka. Turisty pak informuje, jak mohou přispět k ochraně těchto jedinečných mořských plazů.

Jak rychle klesá počet mořských želv v místech, kam jezdíte?

V Indonésii žijí čtyři z jejich sedmi druhů. Dva druhy, kožatka velká a kareta pravá, jsou kriticky ohrožené vyhynutím. Zbývající dva, kareta zelenavá a kareta obrovská, jsou považovány za ohrožené. Mluvila jsem s ženou z ostrova, kam připlouvaly klást vejce všechny čtyři druhy. Nedávno mi řekla, že v současné době se tady objevuje už jenom jediný.

V Indonésii nechrání ohrožené druhy zvířat žádný zákon?

Právní norma existuje a díky ní vzniklo na Sumatře mnoho stanic. Jejich zaměstnanci vybírají želví vejce z pláží nebo je vykupují od místních obyvatel. V ohrazeném prostoru potom chrání vajíčka před živočichy, kteří je požírají.

Tak v čem je problém?

Navštívila jsem několik stanic a myslím, že zaměstnanci želvám škodí. Když se mláďata vylíhnou, ještě je několik měsíců nechávají v malých bazénech. Podle nepsaného pravidla mají želvy dorůst do velikosti dlaždičky, kterými jsou bazénky obloženy. Teprve pak je lidé odnášejí na pláž a vypouštějí do moře.

A co je na tom špatného?

Většinou je do bazénů pro mořské želvy napuštěna sladká voda. Zvířata trpí infekčními nemocemi, těžko se jim dýchá a krunýře mají porostlé řasami. To ale není všechno! V Indonésii není zvykem krmit domácí zvířata. Psi a kočky si musí sami najít něco k snědku. Ovšem želvy v bazénku nemají možnost obstarat si potravu. Obsluha je prý krmí, ale když jsem viděla okousané ploutvičky skoro každé menší karety – některé jsou dokonce pokousané i na krku –, bylo zjevné, že potravy není dost. Přitom jsou zaměstnanci přesvědčeni, že ploutvičky mláďatům zase dorostou.

Říkáte, že je pravidlem vypouštět želvy do moře, až když dorostou velikosti dlaždičky na dně bazénu. Jaký je důvod k takovému postupu?

Ve stanicích mi tvrdili, že větší želvy lépe odolávají predátorům v moři, takže jich přežije více, než kdyby je vypouštěli hned po vylíhnutí. Neexistují ovšem žádné studie, které by přinášely důkazy pro toto tvrzení.

Kolik želv ve stanicích přežije?

Již během prvního měsíce života jich zahyne více než polovina. Neefektivní ochrana patří k důvodům, proč mořských želv ubývá. Dospělosti se dožije jediné zvíře z tisíce nakladených vajec. Na jednom z ostrovů mi místní vyprávěli, jak ještě před několika lety připlouvalo na pláž za noc třeba i 150 samic klást vajíčka. Dnes na stejné místo dorazí jen asi 30 želv.

Jak na vaše připomínky k nevhodnému způsobu odchovu reagují změstnanci?

Většinou odpovídají, že postupují podle pokynů nadřízeného a nic nehodlají změnit. Když jsem oslovila jejich nadřízené, odkázali mě zase na svoje nadřízené. Někdy se podaří přesvědčit zaměstnance, aby pár želv vypustili dříve, než dorostou do rozměrů dlaždice.

Jak by tedy měla probíhat správná péče?

Stačilo by želví vajíčka vybírat z hnízd a zakopávat je na ohrazeném místě na stejné pláži. Ihned po vylíhnutí by se pak želvičky přenesly přes plot a pustily směrem k moři. Instinktivně si najdou cestu k vodě a zapamatují si svou rodnou pláž.

Z toho ale vyplývá, že provoz podobné stanice by vyšel mnohem levněji, než když se staví bazénky a želví mláďata se v nich udržují při životě, byť s minimem krmiva. Proč se tedy zavedený postup nezmění?

Stanice zřizuje a jejich provoz platí stát. Sama nevím, proč vládní instituce nevolí přirozenější a levnější cestu. Jedním z důvodů může být nedostatek odborných znalostí. Například na univerzitě ve městě Padang na Sumatře nepřednášejí herpetologii, tedy nauku o plazech. Studenti se o nich učí jen okrajově v rámci jiných předmětů. Toto vysvětlení podporuje i fakt, že tři stanice zřízené a placené zahraničními neziskovkami odchovávají mláďata podle pravidel blízkých přírodě.

V únoru 2011 vám starosta jedné oblasti slíbil podporu při výstavbě vzorového centra pro želvy. Co se za poslední skoro tři roky změnilo?

Když jsem tam letos přijela, starosta řekl, že projekt nemůže začít, protože mu nadřízené orgány neposkytly peníze na vybudování centra. Od té doby si s ním pravidelně telefonuji nebo mailuji, abych zjistila, jestli už finance dostal. Může to vypadat jako výmluva, nicméně si myslím, že chce slib dodržet.

Co starosta od existence centra očekává?

Především příliv turistů, a tím i peněz pro svůj region. Například v sousední Malajsii mohou návštěvníci odchovných stanic za poplatek pozorovat, jak samice snášejí vejce, nebo mohou čerstvě vylíhnuté želvy vlastnoručně vypouštět do moře.

Zvířatům nevadí, když je při snášení vajec sledují lidé?

Turisté se chodí dívat v malých skupinkách a vždy s místním průvodcem. Dokud želva vyhrabává zadníma nohama hnízdo, musí se lidé zdržovat ve vzdálenosti několika metrů, aby ji nevyrušili. Jinak samice odleze zpátky do moře a vrátí se až za několik dní. A pokud ji ruší lidé nebo světla hotelových komplexů soustavně, vypustí vejce do moře, kde nemají šanci se vyvinout. Ale když už začne samice snášet vejce do vyhloubeného hnízda, přestane vnímat okolí – zájemci ji pak mohou pozorovat zblízka.

Proč starosta ilegální sběr vajec jednoduše nezakáže, když jsou želvy chráněné zákonem?

Prakticky to není možné. Pro sběrače a jejich rodiny jde obvykle o hlavní zdroj příjmů a starosta dobře ví, že tito lidé jsou potenciální voliči. Kdyby se mu ovšem podařilo prosadit vznik vzorového centra pro chov mořských želv, kde by místní lidé našli práci, zvýšilo by to jeho kredit mezi obyvateli.

Proč je tak velká poptávka po vajíčkách mořských želv?

V Asii panuje pověra, že posilují mužskou potenci. Dalšími doslova velkoodběrateli jsou restaurace, kde se želví vajíčka nabízejí jako vyhlášená pochoutka. Přitom je prokázáno, že jejich konzumace může vyvolávat průjmy, zvracení a další zdravotní problémy. Potvrzeno je i několik úmrtí. Ve vejcích se totiž hromadí většina škodlivin, které samice v mořích pozřou nebo se do jejich těla dostanou přes kůži. Proto opravdu nedoporučuji vejce pojídat.

Jedna vzorová stanice asi stačit nebude…

Mým cílem je šířit zkušenosti do dalších center, aby se nadřízení současných stanic přesvědčili, že levnější způsob ochrany přináší lepší výsledky. Dále se díky Indonesian Species Conservation Program nedávno rozběhl projekt, ve kterém podle mnou připravených kritérií zmapujeme kvalitu všech želvích stanic. Zároveň chci nabídnout vedoucím středisek školení a vzdělávání zaměstnanců.

Spolupracuji také s německou Turtle Foundation, která nyní čeká na vyřízení grantu. Peníze využijeme ke zřízení infocentra na letišti v Berau na ostrově Borneo, kam jezdí hodně turistů. Budeme jim vysvětlovat, že konzumace želvích vajec a nakupování suvenýrů z želvoviny vedou k likvidaci těchto plazů. Turisté rovněž dostanou příležitost prožít dva až tři týdny v roli jejich ochránců. Sama průběžně sháním s webem Přírodovědci.cz peníze na výrobu deskových her, které popularizují ochranu želv. Například pexeso zaujalo jak děti, tak dospělé. Myslím, že osvěta mezi turisty a výchova místních obyvatel jsou cesty, jak změnit pohled na mořské želvy, a tak je zachránit.

– – –

Díky grantu Turtle Foundation odjíždí Hana Svobodová v únoru 2014 na půl roku do Indonésie. Na severovýchodě Bornea povede středisko pro ochranu mořských želv. Chcete jí pomoci? Pokud studujete některou z přírodovědeckých fakult, můžete do střediska přijet jako dobrovolníci. Kromě péče o želvy se budete podílet také na osvětě mezi místními obyvateli a turisty. Více se dozvíte na www.morskezelvy.cz.