Život na toxických ostrovech
Půdy kontaminované těžkými kovy se zpravidla nacházejí v okolí důlních ložisek, skládek nebo továren. Méně se však ví, že podobně toxická stanoviště se v přírodě vyskytují i zcela přirozeně.
2x Biolog
Před 150 lety se díky rakousko-uherské polární expedici Carla Weyprechta dostalo na mapu světa souostroví Země Františka Josefa. Výročí tohoto objevu je věnována nová vyýstava v předsálí Mapové sbírky PřF UK.
Země Františka Josefa (dále země FJ) je nejsevernější euroasijské souostroví, které tvoří 192 ostrovů v Severním ledovém oceánu. Na výstavě budou poprvé české veřejnosti představeny ostrovy a skupiny ostrovů, jejich objevitelé, původ jejich geografických názvů a základní charakteristiky.
Souostroví je z 80 % zaledněno a nejdéle trvajícím obdobím je zima. V zemi FJ žijí zejména mroži lední, narvalové jednorozí, lední medvědi a polární lišky.
Až do 17. století panovala představa severního pólu jako magnetového ostrova, obklopeného obřím vírem a čtyřmi kontinenty. Tak je Arktida zachycena i na vystavované mapě G. Mercatora (1595).
Severní polární území se těšilo v 19. století velkému zájmu badatelů. Stále zůstával otevřený problém trasy Severozápadního a Severovýchodního průjezdu, dále poloha ostrovních arktických skupin, otázka existence pevniny či moře v oblasti severního geografického pólu. K tomu se přidal mezinárodní závod o fyzické dosažení severního pólu.
Druhá rakousko-uherská polární výprava (1872–1874), financovaná zejména hrabětem Janem Nepomukem Wilczekem, byla vedena německým polárním badatelem Karlem Weyprechtem a rakouským nadporučíkem Juliem Payerem, pocházejícím z Teplic. Vyplula roku 1872 na plachetním parníku Tegetthoff do oblasti severně od Nové země. Jejím cílem bylo nalézt Severovýchodní průjezd a dosáhnout severní pól. Plavidlo však záhy zamrzlo a nekontrolovaně driftovalo.
Výprava na lodi přezimovala a v srpnu 1873 se ocitla u dosud neznámého území, které bylo nazváno zemí Františka Josefa. Výzkum a geodetická měření zde vedl polárník J. Payer. Díky němu se zde dodnes vyskytují česká toponyma. Kromě ostrovů Brožova, Stoličkova a Šanova, jsou zde i Teplická zátoka či Brněnský mys. Po druhém přezimování bylo jasné, že loď se neosvobodí, proto se expedice vydala na strastiplnou cestu směrem na jih. Teprve v létě 1874 dospěla na Novou Zemi, odkud je zachránili ruští rybáři. Výprava sice nedosáhla původního cíle, ale učinila nové převratné objevy.
Nelze opominout ani české a moravské důstojníky, strojníka a topiče na palubě Tegetthoffu. Byli to: poručík řadové lodi z Chomutova Gustav Brož (Brosch), praporčík řadové lodi Eduard Orel z Nového Jičína, strojník Ota Kříž z Pačlavic u Kroměříže (pochován na Wilczekově ostrově) a topič Josef Pospíšil z Přerova.
J. Payer vytvořil první mapu souostroví země FJ. Po návratu publikoval rozsáhlou monografii s vlastními ilustracemi a mapami. Odešel z armády a věnoval se malířství. Také K. Weyprecht publikoval memoáry a inicioval vznik mezinárodního polárního výzkumu.
Ve výzkumech země FJ pokračovaly další expedice, z nichž nejvýznamnější byla výprava Fridtjofa Nansena (1893–1896) na lodi Fram s bohatými vědeckými objevy.
Ještě před rokem 1914 opadl mezinárodní zájem o zemi FJ jako „bránu severu“. Bylo totiž jasné, že z ostrovů není možné po souši dojít k severnímu pólu.
V letech 1908–1909 se rozhořel boj dvou Američanů o prvenství v dosažení severního pólu. Robert E. Peary oznámil, že dosáhl severního pólu, a Frederick A. Cook prohlásil totéž. Cookovo prvenství bylo zpochybněno a v současnosti je nejasný i Pearyho primát.
Teprve roku 1926 Nor Roald E. G. Amundsen a italský generál Umberto Nobile spolu s členy posádky přeletěli poprvé severní pól ve vzducholodi Norge. Z Čechů to byl František Běhounek, který jako první dosáhl roku 1928 severního pólu v posádce italské vzducholodi Italia.
Muzeum v Teplicích i Geofyzikální ústav AV ČR poskytly na výstavu kopie pláten s polární tematikou namalovaných J. Payerem. Z Rakouské národní knihovny byla získána kopie Payerovy rukopisné mapy země FJ. Další vídeňské muzeum poskytlo fotografii modelu lodi Admiral Tegetthoff. Z Katedry zoologie PřF UK byly poskytnuty preparáty ptactva žijícího na archipelu. Výstavu doprovodí dokumentární filmy, mimo jiné i film Poslední výprava z produkce firmy Speleo-Josef Řehák.
Zvláštní poděkování za spolupráci vyslovují organizátoři výstavy:
paní ředitelce Ing. Janě Ličkové a Mgr. Evě Klášterkové z Regionálního muzea v Teplicích, panu RNDr. Vladimíru Vohralíkovi, CSc. a paní RNDr. Ireně Schneiderové, Ph.D. z Katedry zoologie PřF UK, panu RNDr. Aleši Špičákovi, CSc. z Geofyzikálního ústavu Akademie věd, v. v. i. a panu PhDr. Josefu Řehákovi z firmy Speleo-Josef Řehák.
Výstava je putovní.
PhDr. Eva Novotná, Ph.D., ředitelka Mapové sbírky PřF UK
Půdy kontaminované těžkými kovy se zpravidla nacházejí v okolí důlních ložisek, skládek nebo továren. Méně se však ví, že podobně toxická stanoviště se v přírodě vyskytují i zcela přirozeně.
2x Biolog
Zrod krásných zelených tektitů, nalézaných především v jižních Čechách a na jižní Moravě, proběhl za velice dramatických okolností na západě dnešního Bavorska.
1x Geolog
Je to hrozně jednoduché, stačí se zaregistrovat, vyplnit o sobě všechny údaje a my ti pošleme Kartu přírodovědce s tvým jménem, na kterou můžeš čerpat mnoho výhod.
Katalog pro učitele je nabídkový systém, kde si zaregistrovaný učitel může zapůjčit odborné přístroje, objednat praktická cvičení nebo přednášky pro studenty.