Dotaz

Obvykle se též označují jako tvrdolisté, protože mají tuhé listy, aby se bránily okusu býložravci. Typické jsou třeba dub cesmínový (Quercus ilex), dub kermesový (Quercus coccifera) nebo asi nejznámější dub korkový (Quercus suber), jenž se vyskytuje od Portugalska po Provence.

S výměnou listů je to u všech vždyzelených dřevin tak, že je víceméně trvalá nebo trvale periodická. Ve vlhkých tropech, kde je celý rok stejné počasí, se obvykle nové listy tvoří a staré odumírají průběžně.

V těch oblastech subtropů, kde jsou silné monzunové větry (a díky nim se střídají období deště a sucha), se vyskytují takzvané poloopadavé dřeviny. V suchém a teplém období rostlina v horních patrech opadává, aby se zabránilo velkému výparu vody. Listy tam raší opět až s příchodem monzunových dešťů.

U středozemských dubů je poměrně velký přesah mezi vyrašením nových a odumřením starých listů, takže jejich výměna je vcelku nenápadná.

Toto přetrvávání listů zůstalo i některým našim opadavým druhům – listy sice uschnou, ale většina stromů si alespoň nějaké ponechává přes zimu, jakkoliv to nemá praktický význam. Mnohem více je tato vlastnost vytvořena u dubu zimního (Quercus petraea), který díky tomu získal i své jméno. Zato dub letní opadává téměř celý na podzim.