Dotaz

Pohledem na glóbus zjistíme, že v oblasti kolem 60. rovnoběžky jižní šířky, kde se nachází Drakeův průliv, není téměř žádná pevnina. Pouze Antarktický poloostrov a jižní cíp Jižní Ameriky s přilehlými ostrovy tuto pravidelnost narušují.

Rozložení pevnin způsobuje, že výměna vody mezi Tichým a Atlantským oceánem je na celé jižní polokouli možná jedině přes Drakeův průliv. Vzhledem k rozdílným teplotám vody v obou oceánech je výměna tímto „úzkým hrdlem“ velmi intenzivní. Navíc ji zesilují rozdíly ve výšce přílivu a odlivu a také mořský proud zvaný Západní příhon.

Západní příhon je součástí celosvětového systému mořských proudů a jde o nejmohutnější oceánský proud na Zemi. Obepíná prakticky celou jižní polokouli. V důsledku již zmíněného rozmístění kontinentů je rovněž „nasměrován“ do Drakeova průlivu.

K neklidnému charakteru moře v této oblasti přispívá i kontakt dvou vodních mas. Studené antarktické vody se zde podsouvají pod teplejší slané vody ze severnějších zeměpisných šířek.

Aby toho všeho nebylo málo, přidávají se ještě drsné klimatické podmínky, které vyplývají ze všeobecné cirkulace atmosféry. V těchto zeměpisných šířkách se totiž nachází hranice mezi  takzvanou polární a Ferrelovou buňkou atmosférické cirkulace.

Pro jejich rozhraní je charakteristický častý výskyt tlakových níží. Ty způsobují větrné a deštivé počasí, které v Drakeově průlivu obvykle panuje a zdejším již tak neklidným vodám dále přidává na bouřlivosti.

Horní ilustrační foto: Buřňák obrovský nad rozbouřenými vodami Drakeova průlivu. Zdroj Wikimedia Commons, autor Liam Quinn, licence CC BY-SA 2.0.