Dotaz

Geomorfologicky náleží celku Vlašimská pahorkatina a podcelku Votická vrchovina. Některé zdejší kopce přesahují výšku 700 metrů nad mořem (Javorová skála 723 m n. m., Mezivrata 713 m n. m.).

Trávila jsem v této oblasti volné dny a našla jsem zde také inspiraci pro téma své diplomové práce. V ní jsem zkoumala prostorové rozložení anomálií teploty vzduchu na území České republiky. Zajímalo mne tedy, jestli se některé regiony či konkrétní meteorologické stanice odchylují svou teplotou od teploty, která by odpovídala jejich geografické poloze určené nadmořskou výškou, zeměpisnou šířkou a délkou.

Zjistila jsem, že Česká Sibiř se nechová zvlášť anomálně. Nejvyšší záporné odchylky jsou zde −0,7 °C v červenci, jindy během roku jsou dosti nevýrazné. To znamená, že oblast vykazuje vcelku normální teplotu s ohledem na svou zeměpisnou polohu – především nadmořskou výšku.

Přesto bývá na České Sibiři opravdu větší zima a více sněhu než v jejím okolí. Hlavní příčinou je vyvýšená poloha regionu. Pokud jedete po silnici E55 ze středních do jižních Čech, jde o nejvýše položenou část cesty. Z nadmořské výšky 350–400 metrů se zde najednou dostáváme do 500–670 metrů. Právě v těchto nadmořských výškách se během zimy často „láme“ počasí, například zde přecházejí srážky z deště do sněžení.

Geomorfologové a klimatologové si místní nízké teploty vysvětlují rovněž tím, že vyvýšená Česká Sibiř se chová jako takzvaná antiklinála (plošně rozsáhlá oblast vyklenutého či vypouklého tvaru; termínu se užívá u pohoří tvořených vrásněním). Vypouklý tvar zvyšuje faktickou plochu oblasti a podporuje intenzivnější výměnu tepla mezi povrchem a přízemní vrstvou atmosféry. Zejména během nočních hodin zde dochází k většímu vyzařování tepla ze zemského povrchu, což vyvolává ochlazení jak povrchu, tak přízemní vrstvy vzduchu.

Z vlastní zkušenosti vím, že v zimě tu často způsobuje velké ochlazení také inverzní charakter počasí. Zejména za jasných nocí se oblast hodně prochladí. Když pak začne nad naše území proudit teplejší vzduch, tak okolní kopce brání tomu, aby se promíchal se vzduchem v nižších vrstvách. Vznikne poklička z nízké inverzní oblačnosti, která zde ještě více zaizoluje studený vzduch. Proto se rovněž může na České Sibiři déle udržet sněhová pokrývka, a to i během suchých období.

Místní kopce navíc vytvářejí návětrný efekt. Obecně totiž víme, že srážky ve vyšších nadmořských výškách bývají výraznější, což může způsobit také vyšší úhrny sněhové pokrývky při některých sněhových situacích.

A jak vlastně vzniklo pojmenování České Sibiře? Název jí pravděpodobně dal spisovatel Jan Herben, kterého zaskočily závěje sněhu na cestě z Prahy na jeho letní sídlo v Hostišově, kam vyrazil se svým přítelem malířem Antonínem Slavíčkem v předjaří roku 1907. Změnami povětrnostních podmínek při výjezdu Votického kopce bývají zaskočeni pražští chalupáři při cestě do jižních Čech i v dnešních dobách, kdy se tam vydávají bez zimního vybavení a záhy zjišťují, že silnice je nesjízdná.

Horní snímek: Česká Sibiř ze svahu Javorové skály, nejvyššího vrchu Vlašimské pahorkatiny. Zdroj Wikimedia Commons, autor R. Kukačka, volné dílo / public domain.