Dotaz

Musíme být totiž opatrní v hodnocení příčiny, protože někteří alkoholici mají nosánek jak Popelka a jiní lidé, třebas i abstinenti, trpí následkem vrozeného onemocnění. Tato choroba se nazývá růžovka (rosacea). Jejím průvodním jevem může být zduření a zčervenání oblasti nosu – takzvaný květákový nos, odborně rhinofyma.

Původ této nemoci je zatím nejasný, i když jí může být postiženo až 10 % obyvatelstva, častěji mužů. Sklon k větší konzumaci alkoholu je považován za jeden z vyvolávajících faktorů. Má-li piják sklon k rhinofymě, může se u něj snadněji vyvinout červený nos a někdy i otok obličeje. Někteří dermatologové ale říkají, že se rhinofyma jako onemocnění objevuje stejně často jak u pijáků, tak u abstinentů.

Ethanol ovlivňuje kožní prokrvení (i průtok a tlak krve v jiných orgánech) svým působením jednak na mozek, jednak přímo na cévy. V obou případech to vede k rozšíření cév, což vyvolá ruměnec neboli erytém. Lidé se často a dlouze „červenají“ pod vlivem alkoholu, aniž by se za něco styděli. Jedním z prvních příznaků delšího zneužívání alkoholu je pak trvale červený obličej – na vině jsou rozšířené kožní cévy.

Pokud jde o centrální působení, ethanol tlumí v mezimozku (konkrétně v hypotalamu) centrum regulující teplotu těla. To za normálních okolností zužuje prostřednictvím autonomního nervového systému cévy v kůži, pokud se člověk ocitne v chladném prostředí. Význam zúžení cév, a tedy bledé kůže, je jasný: snižují se ztráty tepla, takže naše periferní tělesné oblasti méně prochládají.

Mozek pijáka se ale téměř vždycky domnívá, že je venku tepleji. Ponechává proto kožní cévy rozšířené, a to nejvíc na nekrytých částech těla – na obličeji a nosu, ale i jinde po těle. Nos i tváře červenají a z těla uniká nadměrné množství tepla. Vzniká tak nebezpečí, že v zimě dojde ke smrtelnému podchlazení. Opilí lidé mohou umrznout i při teplotách lehce nad bodem mrazu. K prochladnutí přispívá také skutečnost, že ethanol vypíná chladový třes svalů, který tělo zahřívá.

Ethanol zároveň přímo ovlivňuje cévy v kůži. Toto takzvané periferní působení se kombinuje s centrálními účinky na úrovni mozku. Zesilují se důsledky přenastavení termoregulačního centra a zvyšuje se rozšíření cév. Alkohol totiž uvolňuje předtím správně nastavený stah hladkých svalů regulujících průměr kožních cév.

Jejich rozšířování a zužování je za normálních podmínek pečlivě řízeno hlavně autonomními nervy (především sympatickými vlákny) a také hormony. Z hormonů má zásadní význam adrenalin. Jeho množství v krvi roste při stresu, stejně jako hladina neuropřenašeče noradrenalinu. Ten se uvolňuje ze sympatických nervových zakončení, která svižně reagují na teplotu okolí.

Adrenalin i noradrenalin působí – mimo důležité účinky na jiné orgány – také na hladké svaly v cévách a v trávicí soustavě. Působení obou látek zprostředkují dvě skupiny bílkovinných receptorů, alfa a beta. O nich můžeme zjednodušeně říct, že především hlídají množství vápenatých iontů (Ca²⁺) v každém vlákně hladké svaloviny, která jako síťovaná punčoška obepíná cévy.

Čím více Ca²⁺ je ve vláknech, tím silněji se síťka stahuje. To je úloha především alfa1 receptorů. Naopak méně Ca²⁺ vede k povolení (relaxaci) hladké svaloviny, což hlídají beta2 receptory. Oba typy receptorů mají ale různou citlivost na adrenalin a noradrenalin, což umožnuje dvoufázovou regulaci napětí cévní svaloviny.

Je-li v cévě stejný počet alfa1 i beta2 receptorů, reagují na malé zvýšení adrenalinu nejprve beta2 receptory, které jsou na něj velmi citlivé. Sníží se vnitrobuněčný obsah Ca²⁺ zapnutím „pumpy“, která ho čerpá směrem ven. Napětí svalu povolí a céva se rozšíří. Fyziologicky je to přípravná fáze na nějaký výkon – zčervenáme očekáváním, za mírného chladu se prohřeje kůže a svaly.

Když stres roste, adrenalinu i noradrenalinu přibývá a obě látky působí na alfa1 receptory. Ty uvolní Ca²⁺ ze „zásobáren“ uvnitř cévních svalových buněk. Důsledek? Koncentrace Ca²⁺ v buňkách vzroste, svalová vlákénka se stáhnou a cévy se zúží. Krev teď zásobuje především veledůležité vnitřní orgány, jako jsou srdce, plíce, játra, ledviny a zadní části mozku s životními reflexy. Za této situace většinou zbledneme a rychle řešíme dvě základní stresové strategie: buď útok, nebo útěk.

Alkohol tento promyšlený sled reakcí rozhodí. Nadto ještě porušuje tvorbu plynného hormonu oxidu dusnatého (NO), který také reguluje stahy hladkých svalů. V malém množství, maximálně do 0,5 promile, zlepšuje ethanol prokrvení srdce. Vyšší dávky ovšem postupně poškozují jak věnčité tepny zásobující srdce kyslíkem, tak srdeční svalovinu, která zbytní a hůř pracuje.

Kdysi si prý docent MUDr. Skála, zakladatel záchytných center pro alkoholiky, v soukromí postěžoval, že sice léčí alkoholiky, ale oni pak umírají na infarkt. Nepřestanou totiž kouřit a selhává jim srdce navyklé alespoň občas na lepší prokrvení při trvalém přísunu „ochranného“ ethanolu.

Ještě je třeba připomenout, že na rozšíření cév v kůži a na alkoholickém ruměnci se podílí také první produkt rozpadu ethanolu. Působením jaterního enzymu alkoholdehydrogenázy vzniká z ethanolu acetaldehyd. Ten není jen hlavní příčinou stavu post-opileckého psychického a tělesného zhroucení, tedy „kocoviny“.

Působí zároveň na různé buňky obsahující mocnou signální molekulu histamin. Histamin patří k látkám zprostředkujícím zánětlivé reakce, vyvolává otoky (třeba po bodnutí hmyzem), má vliv na hladké svalstvo, rozšiřuje cévy, snižuje krevní tlak v periferních orgánech a u té údajně lepší poloviny lidstva způsobuje intenzivní kontrakce dělohy.

Téměř polovina obyvatel Asie zčervená a má pocity kocoviny i po požití jen minimálního množství alkoholu. Je to právě důsledek nahromadění odpadního acetaldehydu. Lidé asijského původu mají totiž ve své genetické informaci často mutaci, která zhoršuje fungování dalšího enzymu, odbourávajícího acetaldehyd na neškodnou kyselinu octovou.

Výrazné projevy kocoviny pak Asiaty od pití odpuzují, podobně jako mnohé bělošské ženy s nižší aktivitou alkoholdehydrogenázy. Do jisté míry je to chrání před závislostí na alkoholu – mnohem víc než nás, europoidní, bílou neboli kavkazskou rasu. Určitě to přispívá i k relativní dlouhověkosti Asiatů, především ve vyspělých oblastech, jako je Japonsko, Hongkong nebo Jižní Korea.

Ale i my, kdo snášíme ethanol a acetaldehyd poměrně dobře, bychom neměli zapomínat na skutečná zdravotní rizika nadměrného pití – včetně toho nešťastného nárazového (takzvané drunkorexie), které dělá z lidí trosky a z mladých studentů nepoužitelné psychopaty. Připomeňme si sto let stará slova učitele, chemika, esperantisty a pacifisty doktora Alexandra Batěka (1874–1944). Zazněla během jedné z jeho veřejných přednášek na Staroměstském náměstí v Praze: „Vypovězme válku na život a na smrt démonu alkoholu, jenž nám vraždí muže nejlepší…“

Vtírá se myšlenka, že možná i proto máme jen dva laureáty Nobelovy ceny. Nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1965 Richard P. Feynman ve vzpomínkové knize To nemyslíte vážně, pane Feynmane! (Aurora 2001) vysvětluje, proč se stal abstinentem: „Víte, myšlení je pro mě zdrojem takové zábavy, že si nechci poškodit ten nejbáječnější stroj (mozek, pozn. F. V.), který dělá život tak vzrušujícím.“

Použité zdroje:

• Toda N., Okamura T. (2014): Recent advances in research on nitrergic nerve-mediated vasodilatation. Pflügers Archiv - European Journal of Physiology, publikováno online 23. 10. 2014. DOI 10.1007/s00424-014-1621-0.

• Vliv ethanolu na zdraví:
http://pubs.niaaa.nih.gov/publications/Hangovers/beyondHangovers.pdf

• Nárazové opilectví a hladovění:
http://www.sciencedaily.com/releases/2011/10/111017171506.htm

Ilustrační foto nahoře: Zdroj Wikimedia Commons, autor Mick Stephenson, licence CC BY-SA 3.0.