Dotaz

Asi nemůže být sporu o tom, že je důležité mít pořádek ve jménech druhů rostlin, živočichů, hub i mikroskopických organismů. Potřebujeme také vědět, co se pod konkrétním jménem skutečně skrývá – třeba u hub to může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Musíme být schopni živé organismy kolem nás pojmenovat, abychom o nich vůbec dokázali uvažovat a případně je nějak využívat. Vědě, která se tomu věnuje, se říká taxonomie.

Mohli bychom samozřejmě dávat živáčkům kolem nás jména bez ladu a skladu, jak by nás napadlo. Takto koneckonců vypadají lidová pojmenování v mnoha jazycích – včetně angličtiny, kde je situace obzvlášť chaotická. Nebylo by to však úplně praktické. Už více než čtvrt tisíciletí proto věda používá dvouslovná pojmenování složená ze jména rodového (pampeliška) a druhového (lékařská). Rody jsou skupiny těch nejpříbuznějších druhů. Pro vyšší úrovně máme další kategorie: čeledi, řády, třídy a podobně. Odborná jména jsou latinská, protože latina byla až do relativně nedávné doby univerzálním jazykem vědy po dlouhá staletí. Navíc můžeme kdekoliv na světě použít pro jakýkoliv druh latinské jméno a neřešit, jaké je zrovna místní pojmenování (a jestli vůbec existuje).

Čeština je v tomto ohledu poněkud zvláštní, protože od 19. století chtěli naši národní obrozenci povznést češtinu na úroveň nejbohatších jazyků světa. Jedním z výsledků jejich snažení bylo i pojmenovávání rostlin, zvířat, hub a dalších organismů stejným způsobem, jaký byl běžný v latinském odborném názvosloví.

Česká jména tak začala prakticky kopírovat jména latinská. Kde to bylo možné, vycházelo se z českých lidových názvů, které ale zpravidla nebyly dvojslovné. Většina českých odborných jmen je proto trochu „umělých“, i když mnohdy už prakticky zlidověla.

Aby to bylo ještě o něco složitější, vědecké názvosloví (taxonomie) se snaží být v souladu s evoluční (vývojovou) historií druhů. Tedy například druhy v rámci rodu by si měly být příbuznější než druhy ze dvou různých rodů. I když se studiem evoluce a vztahů mezi jednotlivými druhy zabývá mnoho biologů, naše znalosti jsou neúplné a postupně se vyvíjejí. Čas od času tak dochází ke změnám jmen organismů, v některých komplikovaných skupinách dokonce opakovaně. Může se pak stát, že dva vědci náhodou použijí stejné jméno pro různé druhy. Aby biologové udrželi v názvosloví pořádek, přidávají za latinské jméno ještě zkratku jeho autora – badatele, který druh odborně popsal. Výsledek pak vypadá třeba takto: Taraxacum linearisquameum Soest. Česká jména mnohdy nestíhají sledovat změny, které se odehrávají v latinských odborných jménech. Zvlášť do populární literatury pronikají novinky poměrně pomalu.

Pampelišky (rod Taraxacum) jsou obzvláště komplikovaná skupina. Mnoho jejich druhů se totiž nerozmnožuje běžnou pohlavní cestou, ale nepohlavně, kdy jsou potomci prakticky genetickými kopiemi (klony) svých rodičů. Tyto rostliny se pohlavně množí jen zřídkakdy. Mezi jednotlivými populacemi proto nedochází k významnější výměně genů, takže jsou geneticky téměř izolované, ale morfologicky stále velice podobné.

Celkový počet popsaných druhů pampelišek je zhruba 2 800, u nás jich roste asi 300. Aby si to vědci usnadnili (protože pampelišky jsou mnohdy i pro botaniky velmi obtížně rozlišitelné), dělí druhy v rámci rodu do takzvaných sekcí. Těch existuje přibližně 50.

Rostlina, které většinou říkáme pampeliška nebo smetanka lékařská, tak vlastně představuje skupinu mnoha druhů, jež jsou ale pro většinu lidí skoro nerozeznatelné. Její odborné latinské jméno by bylo Taraxacum sect. Ruderalia Kirschner, H. Øllgaard et Štěpánek. Je to naše nejbohatší sekce pampelišek s asi 140 nepohlavními druhy vyskytujícími se na území ČR. Můžete si tedy vybrat ze zhruba 140 českých jmen – podle toho, na jakou rostlinu zrovna narazíte.

Dříve se pro naše rostliny z této sekce užívalo jméno Taraxacum officinale Wigg. („pampeliška lékařská“), které ale patří severským druhům z jiné sekce. Pro rod Taraxacum se používá české jméno pampeliška, smetanka je synonymum. V češtině bych zůstal u jména „pampeliška ze sekce Ruderalia“, popřípadě u pampelišky lékařské, i když to není úplně přesné.

Více informací najdete zde:

L. Hoskovec (2008): TARAXACUM sect. RUDERALIA Kirschner, H. Øllgaard et Štěpánek – „pampelišky, smetanky“ / púpavy. http://botany.cz/cs/taraxacum-ruderalia/

L. Hrouda (2013): Rostliny luk a pastvin.

B. Trávníček, J. Kirschner, J Štěpánek a R. J. Vašut (2010): Květena ČR 8. 154: Cichoriaceae Juss. – čekankovité (složnokvěté): 23. Taraxacum Wiggers – pampeliška (smetánka): Sect. 8. Ruderalia Kirschner, H. Øllgaard et Štěpánek. Od strany 103.