Dotaz

Jde o křižáka pruhovaného (Argiope bruennichi), relativně velký druh pavouka. Samice mohou měřit 1,5–2 centimetry. Jejich zadeček a nohy jsou nepravidelně žlutočerně pruhované, hlavohruď je šedavě ochlupená a zespodu je celé tělo hnědé se žlutými skvrnami. Na fotografii je určitě samička. Samci jsou nejen menší (jen 4–6 milimetrů), ale také méně výrazní.

Jak je to s jedovatostí křižáka pruhovaného? Stejně jako všichni ostatní pavouci, i tento je jedovatý. Má ovšem natolik drobné chelicery (klepítka), že s nimi neprorazí lidskou kůži – podobně jako většina našich velkých křižáků. Nemůže nám tedy vstříknout svůj toxin do těla. Navíc je jeho jed pro člověka opravdu slabý, tudíž by se nic nestalo, ani kdyby dokázal kůži „prokousnout“.

Pro biology je tento druh hodně zajímavý hned z několika důvodů. Prvním je jeho pronikání směrem na sever. Do střední Evropy včetně ČR se dostal ze Středomoří, kde je část jeho původního areálu rozšíření (druhá se nachází ve střední Asii). V 50. letech minulého století se křižák pruhovaný objevoval velmi vzácně například v Porýní a izolovaně kolem Berlína.

U nás byl poprvé nalezen roku 1991 v Milovicích u Nymburka. Dnes ho najdete prakticky po celé České republice a střední Evropě. V naší přírodě má nejraději vlhké osluněné louky, ale potkáte ho i na řadě jiných biotopů.

Je pravděpodobné, že se bude dále šířit do severnějších oblastí. Důvodem jeho postupu jsou zřejmě změny globálního klimatu. Teplejší roky, spolu s mírnějšími zimami, tak zapříčinily expanzi (zvětšování areálu výskytu) tohoto pavouka – stejně jako desítek či stovek dalších živočišných a rostlinných druhů z Mediteránu.

Druhou zvláštností křižáka pruhovaného je vzhled sítě. Jako jiní křižáci si staví kolovitou síť ve vegetaci nízko u země, orientovanou většinou vertikálně nebo s mírným náklonem. Jeho síť se však odlišuje přítomností takzvaného stabilimenta. Z našich pavouků ho tvoří jen křižák pruhovaný a křižák vířivý (Cyclosa conica).

Stabilimentum je silnější pás, který vede sítí odshora dolů. Pavouk ho vyrábí až na konci stavby sítě, kdy do její „standardní“ struktury vetká další vlákna. Funkce stabilimenta není dodnes úplně jasná. Existuje několik hypotéz, jež se ale velmi těžko prokazují:

• Celková stabilizace a zpevnění sítě, například proti poryvům větru. To je i důvod, proč byla struktura zpočátku nazvána stabilimentum.

• Lákání určitých druhů hmyzu. Zhuštěná vlákna stabilimenta odrážejí velké množství ultrafialového záření, tak jako některé květy. Hmyz je díky tomu může mylně považovat za květ.

• Obrana. Pavouk při vyrušení rozkmitá síť a narušitel vidí pouze rozmazaný pruhovaný obraz. Obrys pavouka je zcela narušen, takže útočník křižáka nespatří.

• Jedna z posledních studií naznačuje, že stabilimentum slouží k tomu, aby větší hmyz a jiná větší zvířata nevrážela do sítě a vyhnula se jí. Funguje tedy podobně jako siluety dravců, které lepíme na velké skleněné plochy, aby do nich nenaráželi ptáci.

Horní snímek: Křižák pruhovaný (samička). Foto tazatelka.