Dotaz

Na rozdíl od většiny ostatních staveb nejde ani tak o škody způsobené na konstrukci stavby, jako spíš o riziko úniku radioaktivního materiálu, případně nebezpečí havárie reaktoru.

Proto se stavba jaderných elektráren řídí nejen národními normami pro seismické ohrožení staveb, ale musí splňovat také mezinárodně platné předpisy. Dohledem nad dodržováním bezpečnostních standardů pro stavbu a provoz jaderných elektráren je pověřena Mezinárodní agentura pro atomovou energii (zkráceně MAAE, anglicky IAAE), zřízená Organizací spojených národů.

Každá jaderná elektrárna je navrhována na maximální očekávanou velikost otřesů půdy v dané oblasti. Dnešní technologie dovolují konstrukci antiseismických zařízení elektrárny, která dokáží odolat opravdu silným pohybům půdy. To je vidět na příkladu Japonska, které ve velké míře využívá jadernou energii.

V této souvislosti stojí za zmínku, že škody na japonských jaderných elektrárnách během megazemětřesení Tohoku o magnitudu 9,0 na jaře 2011 byly způsobeny především následnou vlnou tsunami a méně vlastními otřesy půdy.

V oblasti epicentra jsou tři elektrárny, z nichž jedna přestála zemětřesení beze škod a ve dvou zbývajících došlo k poškození reaktoru a k ohrožení obyvatel únikem radiace. Hlavním důvodem havárie v těchto zařízeních (Fukušima Daiči a Fukušima Daini) bylo, že jejich konstruktéři při návrhu ochranných opatření podcenili výšku vlny tsunami, která pak zaplavila areál elektrárny.

To jen podtrhuje nutnost navrhovat elektrárny s dostatečnou bezpečnostní rezervou, což zde pravděpodobně nebylo zcela dodrženo.

Horní ilustrační foto: Jaderná elektrárna Cruas-Meysse ve Francii. Zdroj Wikimedia Commons, autor Yelkrokoyade, licence CC BY-SA 3.0.