Dotaz

Dotaz: Nevíte prosím, co je to za pavouka? Našel jsem ho teď v červnu v Beskydech.

Ptá se: Milan Leopold

Odpovídá: Mgr. Dominik Vondráček, katedra zoologie Přírodovědecké fakulty UK

Odpověď: Jedná se o křižáka skvostného (Aculepeira ceropegia). Dosahuje velikosti 10–12 mm a má typický oválně vejčitý zadeček, který se zužuje a nese bělavou laločnatou kresbu. Přesně taková je vidět na vaší fotografii. Nohy jsou pruhované, stehna mají oranžovočervenou barvu.

Tento pavouk se vyskytuje téměř v celé Evropě (i ve vyšších polohách) a rovněž ve střední Asii. U nás je to jediný zástupce svého rodu. Na Slovensku žije také druh Aculepeira armida (křižák strakatý), který je na první pohled tmavší, respektive kresba a pruhování nohou jsou kontrastnější. Křižák strakatý u nás nebyl nikdy doložen, dříve se ovšem v literatuře uváděly neprokázané výskyty z jižní Moravy.

Náš křižák skvostný nejčastěji vyhledává otevřená stanoviště – louky, stráně či okraje lesů. Ve vegetaci, poměrně nízko u země, si staví kolovité vertikálně orientované sítě. Pavouk číhá na kořist mimo síť na jakémsi „posedu“, kde se také skrývá. Na konci léta vytváří samice po spáření kokon a umisťuje ho blízko sítě, ale ne přímo na ni. Malí křižáci se vylíhnou na podzim, přezimují jako nedospělí jedinci a dospívají v květnu až červnu.

Dotaz: Tohoto plže jsem viděl ve Chvalčově na Zlínsku. Zaujalo mě, že měl výrazně placatou ulitu.Dokázali byste ho poznat podle fotky?

Ptá se: Jarda Luhan

Odpovídá: Mgr. Dagmar Říhová, katedra zoologie Přírodovědecké fakulty UK

Odpověď: Tohle je jeden z nezaměnitelných plžů naší fauny, takže jej lze určit i z fotografie. Jde o skalnici kýlnatou (Helicigona lapicida). Skalnice obývají nejen skály, jak napovídá jejich jméno, ale také suťové lesy, hradní zříceniny, bunkry z 2. světové války (jsou-li v lese) a někdy i zídky a stěny domů.

Kýl, který dal skalnici české druhové jméno, je zodpovědný za její nezaměnitelnost: žádný jiný plž v ČR nemá takto velkou ulitu výrazně čočkovitého tvaru s ostrou hranou. Skalnice jsou běžné, žijí však skrytě. Zploštělá ulita jim umožňuje zalézat do štěrbin, takže se většinou objeví až při dešti, kdy vyrážejí okousávat řasové nárosty na skalách.

Ačkoliv na to nevypadá, patří skalnice do čeledi hlemýžďovitých (Helicidae). Je tedy příbuzná hlemýždi zahradnímu nebo páskovkám.

Dotaz: Na chalupě jsme našli zvláštní hmyz, který vypadá jako obalený v pilinách. Můžete nám o něm říci něco bližšího?

Ptá se: anonymní uživatelka

Odpovídá: Mgr. Dominik Vondráček, katedra zoologie Přírodovědecké fakulty UK

Odpověď: Přestože objekt na snímku vypadá velmi obskurně, nejedná se o zvíře vzácné. Jde o ploštici z čeledi Reduviidae (zákeřnicovití), přesněji o zákeřnici domácí (Reduvius personatus). Pro tento druh je typické „maskovací“ čili kryptické vzezření. To se objevuje u nymf, tedy nedospělých stadií.

Nymfy mají na sobě hustou síť chloupků napojených na systém žláz, jež produkují lepivý sliz. Sliz způsobí, že se jedinec během chvíle obalí prachem a dalšími částečkami. Tento proces se opakuje několikrát, jelikož se ploštice svlékají, aby povyrostly – tudíž vždy odhodí vnější schránku i s nalepeným „maskováním“. Po každém svleku si proto musí nabalit nový kabátek z prachu nebo podobného materiálu.

Dospělci se už takto nechrání. Jsou černého, někdy hnědavého zbarvení a dosahují velikosti 15–18 mm. Vývoj těchto ploštic trvá 1–2 roky, jsou dravé (loví jiné drobné členovce) a dokáží bodnout i člověka, pokud je neopatrně chytnete třeba mezi prsty. Nymfy také mohou sát krev na ptácích. Ve střední Evropě se zákeřnice domácí vyskytuje výhradně synantropně, tedy vázaná na člověka. Najdeme ji v různých kůlnách, chlévech, stodolách, holubnících, občas i v obytných prostorech (především na půdách, což často souvisí s holuby, kteří zde hnízdí).

Dotaz: Bydlíme blízko Břeclavi a po domě nám leze tento pavouk velký asi 3,5 centimetru. Je jedovatý nebo jinak nebezpečný?

Ptá se: anonymní uživatelka

Odpovídá: RNDr. Petr Dolejš, Ph.D., zoologické oddělení Národního muzea

Odpověď: Pavouk na vaší fotografii je nějaká skálovka (čeleď skálovkovití, Gnaphosidae). Pokud se udaný rozměr 3,5 cm týká jen velikosti těla (což ale pochybuji, protože náš největší pavouk, Lycosa singoriensis, má v těle pouze 3,3 cm), byla by to skálovka velká (Gnaphosa lucifuga), jejíž tělo dosahuje 2 cm. Ve svém smolně černém zbarvení ovšem vypadá mnohem větší, než ve skutečnosti je. Při hlídání vajíček navíc zaujímá výstražný postoj, což působí další optické zvětšení těla.

Pokud 3,5 cm znamená rozpětí (tedy včetně nohou), mohla by to být některá skálovka z rodu Gnaphosa nebo Scotophaeus, jejichž zástupci jsou dosti velcí. Nejspíš bych zase tipoval zmíněnou skálovku velkou.

Člověka může kousnout skálovka domácí (Scotophaeus scutulatus) a skálovka čtyřskvrnná (Scotophaeus quadripunctatus), ale je to zcela bez následků. Skálovky nejsou člověku nebezpečné, jejich jed je pro lidi neškodný. Mohou jen vyděsit svou mohutností a nenadálým velmi rychlým pohybem.