Dotaz

Australopitékové tak byli zhruba o 30 % menší než lovci a sběrači, kteří žili v Evropě během svrchního paleolitu.

Výška postavy se ovšem nemění plynule. Zaznamenáváme období, ve kterém vzrůstá, ale i období, kdy se propadne. Například v populacích lovců a sběračů na počátku svrchního paleolitu (zhruba před 30 tisíci lety) byli muži vysocí v průměru 175 cm a ženy 164 cm. Jenže s nástupem zemědělství v neolitu neboli mladší době kamenné (asi před 5–6 tisíci lety) došlo k dramatickému snížení i o 10–15 cm.

Přestože po tomto propadu začala výška opět růst, byl neolitický pokles natolik výrazný, že jsme ještě na počátku minulého století byli nižší než naši předchůdci – první anatomicky moderní lovci a sběrači v Evropě.

Vše ale změnilo posledních několik desetiletí. Evropská populace dramaticky zrychlila růst tělesné výšky a v současnosti přerostli Evropané i ty nejvyšší skupiny paleolitických lovců a sběračů o zhruba 7 cm. Jedná se o významný skok během mimořádně krátké doby. Podobný se v předchozí evoluci člověka zřejmě nikdy neodehrál.

Úkolem antropologů je zjistit jeho příčinu. Z biologických výzkumů víme, že výška postavy závisí na podmínkách prostředí v dětství.

Za prodlužování kostí je zodpovědná aktivita chrupavčité růstové ploténky mezi kloubním koncem a tělem kosti. Tato aktivita je velmi citlivá na vnější vlivy. Děti vyrůstající například v prostředí s horší stravou, horší hygienou či větším výskytem různých onemocnění proto dosáhnou na začátku dospělosti menší výšky než děti, které měly optimální podmínky.

Co vyplývá ze všech těchto informací o biologii růstu a o změnách tělesné výšky v průběhu evoluce? Na počátku zemědělství se životní podmínky patrně zhoršily natolik, že tehdejší lidé nejspíš dorůstali minimální výšky, jakou umožňovala jejich genetická výbava.

Zároveň lze předpokládat, že za posledních několik desetiletí se kvalita života výrazně zlepšila, a právě proto jsme dnes rekordně vysocí (u evropských mužů činí průměr asi 180 cm, u žen kolem 165 cm).

Je už výška postavy na svém maximu, nebo k ní příští generace přidají další centimetry? Z nepřímých dokladů spojených zejména s biomedicínskými poznatky se zdá, že trend se brzy ustálí. Lidé z konce 20. století jsou tak možná nejvyšší v celé historii lidstva. Jestli je to skutečně pravda, se ovšem dozví až generace antropologů, kteří přijdou po nás.

Horní ilustrační snímek: Lidská kostra ze sbírek Hrdličkova muzea člověka na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. © Hrdličkovo muzeum člověka.