Dotaz

Účinkem slunečního záření sice opravdu dochází k rozkladu některých prospěšných látek (některých vitamínů atp.), ale je dobré si uvědomit, že záleží na tvaru a tloušťce sušeného materiálu - světlo do hloubky nepronikne, k degradaci vitamínů dochází převážně jen na povrchu a většina prospěšných látek tudíž stejně zůstává zachována. Jen málokterý materiál se suší v podobě tenkých plátků - zde se jedná například o bylinky, pro které se doporučuje sušení spíše na stinných místech (kde probíhá obvykle dostatečně rychle), i když v některých případech (diviznový květ, jitrocelový list) má sušení na slunci výhodu v rychlosti uschnutí a zamezení rozkladných procesů (provázených s hnědnutím), které se v zavadlém (a mírně vlhkém) materiálu postupně rozvíjejí.

V případě sušení šťavnatého ovoce (půlky vyloupaných švestek či meruněk, rozkrojená rajčata) dochází při sušení na slunci k rychlému oschnutí povrchu a zakoncentrování cukru uvnitř sušeného materiálu, takže vyšší cukernatost pak i chrání ovoce před kvašením a hnitím, a ovoce lze pak dosoušet pomaleji i při nižších teplotách, což i při proměnlivém počasí opět vede k energetické úspoře. Světlem způsobené reakce mohou samozřejmě vést i k tvorbě látek měnících chuťový/čichový vjem z konzumovaného usušeného materiálu. Největší problém může být světlem nastartovaná degradace (žluknutí) tuků, které vede k odpuzujícímu zápachu, ale v ovoci tuků naštěstí moc nebývá, takže problém při sušení ovoce odpadá.