Dotaz

Perly se vytvářejí mezi schránkou a pláštěm, což je kožní záhyb, který kryje útroby měkkýše a na povrch těla vylučuje schránku. Nacházíme je především u mlžů, známe však i zploštělé perly vytvářené ušněmi (rod Haliotis), což jsou mořští předožábří plži. Ve šperkařství jsou velmi ceněné jasně růžové perly dalšího mořského plže, křídlatce (rod Strombus).

Nejznámějšími producenty jsou ovšem mlži perlotvorka mořská (Pinctada margaritifera) a jí příbuzná Pinctada mertensi obývající tropické a subtropické oblasti Tichého oceánu.

I v českých řekách lze potkat tvůrce perel: ohroženou perlorodku říční (Margaritifera margaritifera) a zástupce rodu velevrub (Unio). Sladkovodní „výrobci“ perel obývají nejen mírné pásmo Evropy, ale také Severní Ameriku.

Perly jsou různě velké oblé útvary zbarvené podobně jako perleťová vrstva na vnitřní straně schránky daného živočicha. Měkkýši je nevytvářejí bezdůvodně, ale až ve chvíli, kdy mezi schránku a povrch těla (plášť) pronikne cizorodý dráždivý předmět. Tím může být zrnko písku nebo třeba parazit. Měkkýš začne cizí objekt obalovat tenkými vrstvičkami perleti. Vrstviček je mnoho a pokud se obalovaný objekt nad pláštěm pohybuje, vzniká volná perla. Mnohem častěji však rodící se perla přilne k vnitřní vrstvě schránky a stane se její součástí. V lastuře se pak jeví jako různě nápadná nerovnost.

Perleť je složena hlavně z aragonitu, což je forma uhličitanu vápenatého. Aragonit je doplněn malým množstvím bílkovin (3–5 hmotnostních procent). Toto specifické složení perleti zajišťuje perle její charakteristický hladký a lesklý povrch hrající duhovými barvami. Kromě bílých či krémových známe také perly růžové, šedé nebo téměř černé. Perly mořských plžů ušní mají zelenomodré zbarvení, stejně jako jejich perleťová vrstva.

Protože jsou často využívány ve šperkařství, jsou perly produkovány i uměle. Existují dvě základní metody; obě využívají reakci měkkýše na cizorodý materiál pod lasturou.

První z metod se označuje jako „seed“ (česky semínko). Iniciátorem vzniku perly je zde droboučký úlomek schránky sladkovodního mlže, obvykle z čeledi velevrubovitých. Úlomek se vloží pod lasturu perlotvorky a po jednom roce je vytvářená perla přenesena do jiného jedince. Tímto postupem lze během několika let získat perly nebývalých rozměrů.

Druhá možnost (bead method) spočívá ve vložení korálku, rovněž vyřezaného z lastury sladkovodního mlže, mezi plášť a schránku perlotvorky. Tato metoda je rychlejší – podkladový korálek je jen o málo menší než výsledná perla a perleť na něm uložená nebývá silnější než 1 milimetr. Do perlotvorek jsou často vkládány i složitější tvary vyřezané z lastur. V Asii se tak můžeme setkat třeba s maličkými perleťovými Buddhy.

Zdrojem takzvaných říčních perel jsou sladkovodní druhy mlžů, a to zástupci čeledi velevrubovitých (například perlorodka říční nebo škeblice asijská).

Na rozdíl od mořských perlotvorek jsou za svůj život schopni vytvořit více perel – až ke dvěma desítkám (zatímco perlotvorka nejvýš dvě). Proto jsou šperky z říčních perel levnější než ozdoby s mořskými perlami.

Foto v záhlaví Shutterstock.com