Dotaz

A rozhodně ne úplnou absencí vodní páry. K tomuto faktu jistě přispívá promíchávání vzduchu v planetárním měřítku, díky kterému se voda ve formě vodní páry dostává i daleko od místa výparu. Za ještě důležitější faktor však považuji to, že neexistuje přirozený mechanizmus, kterým by mohlo dojít k úplnému odčerpání vodní páry ze vzduchu. Množství vodní páry, které vzduch může pojmout, exponenciálně roste s rostoucí teplotou vzduchu. Vodní pára se tedy ze vzduchu dostává naopak jeho ochlazováním, kdy po dosažení stavu nasycení nastává kondenzace, případně depozice (přeměna na kapalnou, resp. ledovou fázi). K tomu může dojít buď u zemského povrchu při jeho záporné energetické bilanci, nebo po výstupu vzduchu vlivem jeho rozpínání.

Ani v jednom případě se však na kapalnou vodu či led nepřemění všechna vodní pára přítomná ve vzduchu: např. ještě při ochlazení na -50 °C stále zůstává v 1 m³ vzduchu za normálního atmosférického tlaku několik setin gramu vodní páry. Ještě si dovolím malé doplnění dotazu. Vlhkost vzduchu vyjadřujeme pomocí celé řady veličin. Např. absolutní vlhkost, tedy hustota vodní páry, je skutečně extrémně nízká jak ve vnitrozemských pouštích, tak v polárních pustinách. Častěji se však v běžném životě setkáváme s relativní vlhkostí, která vyjadřuje podíl skutečného množství vodní páry ve vzduchu k maximálnímu možnému množství za dané teploty. Vzhledem ke zmíněnému vztahu tohoto maximálního množství k teplotě vzduchu je v horkých pouštích velmi nízká i relativní vlhkost (třeba jen několik procent), naopak v nejchladnějších místech Země dosahuje hodnot, na které jsme zvyklí i z našeho klimatu (desítky procent).

Foto v záhlaví Shutterstock.com