Dotaz

Nějakou představu ale člověk přeci jen získá, pokud se nechá klovnout například slepicí nebo kachnou. Nejsem si jist, nakolik se danému tématu věnuje odborná literatura, nicméně ze své zkušenosti ornitologa, kroužkovatele a chovatele ptáků bych si troufl říct, že ptačí klovnutí není "úder" nebo "píchnutí" zobákem, ale štípnutí. Takto se minimálně většina ptáků brání při kroužkování a stejně tak se klovou i ptáci mezi sebou. Jediní ptáci, u kterých by připadal úder zobákem v úvahu jsou šplhavci, kteří se tak opravdu během kroužkování brání.

Další výjimkou jsou např. volavky, které loví zobákem jako harpunou. Téměř všichni ostatní ptáci by si takto zobák mohli vlastně poranit a hlavní síla jejich čelistí je většinou ve stisku a tak se i mezi sebou "koušou" (akorát tomu říkáme u zvířat se zobákem "klovou"). U strakapoudů a volavek navíc hraje pro "píchání" do soupeře i fakt, že mají velmi silné krční svalstvo, kterým vytvářejí sílu potřebnou ať už pro tesání do stromů nebo výpady pro ryby. Ostatní ptáci tak osvalené krky nemají, za to má řada z nich celkem silně vyvinuté svalstvo čelistí. Během klování si ptáci ubližují nejčastěji tak, že si vytrhávají peří, popř. se štípou do holé kůže. Ta je u ptáků velmi jemná a tak lze takto "soka" celkem snadno poranit, netřeba jej píchat.

Foto v záhlaví Shutterstock.com