Dotaz

Hlodavci jsou díky své malé váze vůči pádům z výšek poměrně rezistentní, takže vnitřní zranění bude spíše minoritní příčinou úhynu jedinců, které v jámách nacházíte. Bude se pravděpodobně jednat o kombinaci stresu z neznámého prostředí, odkud se zvíře nedokáže dostat (případně vyčerpání ze snahy vyskočit či se nějak prohrabat), nedostatku potravy a tekutin (to však platí pouze pro opravdu malé hlodavce, třeba potkan už by přes noc v jámě vydržel) a v nepříznivých teplotních podmínkách bude u malých hlodavců hrát roli i absence úkrytu a následné podchlazení organismu. Jedinci, kteří v jámách přežijí do rána, jsou tedy pravděpodobně zvířata, která tam spadla až později v noci, případně jedinci ve velmi dobré tělesné kondici. V případě malých hlodavců však hraje poměrně velkou roli i zmiňovaný stres. Při terénních výzkumech se nám občas stává, že nalezneme past, kam se hlodavec chytí pouze za jeden prst, a přesto následně zemře, ačkoliv mu past rozhodně nezpůsobila tak silné zranění, aby jeho následky nemohl přežít.

Určitě je možné, že jeden jedinec do rána zabije druhého, ale zde velice záleží na konkrétním druhu jednotlivých zvířat i jejich pohlaví. Pokud by Vám do jámy například spadla jedna myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) a jedna myšice temnopásá (Apodemus agrarius), tak byste si mohli být téměř jisti, že myšice temnopásá se v přítomnosti většího a agresivnějšího druhu nedožije rána. Drobní hlodavci jsou zvířata s rychlým metabolismem a zvláště v období nedostatku potravy nepohrdnou snadno dostupnými bílkovinami, což ve Vašem případě představuje mrtvé tělo druhého zvířete. Toto „vylepšování jídelníčku“ není neobvyklé ani v příbuzenských skupinách hlodavců, kteří jsou drženi v chovech (tedy v podmínkách konstantní teploty a dostatku potravy), v tomto případě však nedochází k zabití dalších zvířat, nýbrž jen o využití čerstvých mrtvol. Možná jste si všimli, že většinou bývají sežrány energeticky nejvýhodnější části těla, konkrétně oči a mozek, až poté bývá konzumováno svalstvo mrtvého jedince.