Dotaz

I. Nociocepce je běžná napříč živočišnou říší a vyskytuje se téměř u všech živočišných kmenů. Z bezobratlých živočichů je nociocepce nejvíce zkoumána na háďátku obecném, octomilce obecné a zeji kalifornském. Byla však prokázána i u takových živočichů, jako jsou vločkovci (amébovité organismy tvořené dvěma vrstvami buněk) či houbovci. U prvoků, na které se tážete, byly nalezeny geny a receptory homologické s nocioceptory běžnými v živočišné říši, to znamená, že tyto znaky byly zděděny od společného předka. U prvoků však pravděpodobně slouží jako jakési senzory v kontaktu s okolním prostředím a jejich souvislost s vnímáním bolesti je zatím otevřenou otázkou.

II. Už z popisu druhého typu bolesti ("vědomé prožívání spojené s negativními emocemi") je jasné, že není lehké jasně říci, kteří živočichové něco takového zažívají a kteří ne, protože živočichové nám svoje pocity nemohou jednoduše sdělit. Vědci proto používají různé metody, pomocí nichž se snaží prožívání bolesti u ostatních druhů popsat a pochopit. Za tímto účelem se používá například měření fyziologických reakcí (změny v tepové a dechové frekvenci, dilatace zorniček a další parametry), sleduje se působení látek tlumících psychické reakce na bolest (opioidů a jiných analgetik), případně se podrobně pozoruje chování zraněných zvířat. Mezi běžné známky prožívané bolesti patří například olizování ran, zvuky značící silný stres (například kňučení), vyhledávání úkrytů či vyhýbání se „nebezpečnému“ místu.

Otázka prožívání bolesti je ve vědeckých kruzích poměrně hodně studovaná a diskutovaná, jelikož úzce souvisí s životní pohodou (welfare) zvířat a tím pádem i s jejich právní ochranou. Český právní řád staví na poznatcích vědy a v současné době připouští bolest (ve smyslu vědomého prožívání bolesti) u všech obratlovců (od určitého vývojového stádia) a u hlavonožců.

Ilustrace Shutterstock.com