Dotaz

Mořské viry, někdy nazývané virioplankton, infikují nejrůznější typy organismů. Losos, delfín, sinice – ti všichni mohou být hostiteli některého z těchto genetických stroječků.

V přírodě existuje mezi viry a jejich hostiteli přirozená rovnováha.

Zásahy člověka ovšem tuto rovnováhu vychylují. Chov ryb například vede k tomu, že je na velice malém prostoru nepřirozeně velký počet jedinců, u nichž navíc nefunguje přirozený výběr. Vyvíjejí se zde znaky výhodné pro člověka (například hmotnost), ale znaky výhodné pro ryby (třeba silný imunitní systém) naopak degenerují. Výsledkem jsou epidemie a hynutí celých chovů ryb.

Mezi nejrozšířenější organismy na Zemi však nepatří ryby, ale bakterie. Není proto divu, že právě viry bakterií (bakteriofágové) tvoří drtivou většinu virioplanktonu. Různé odhady mluví až o 10³⁰ jedinců. Pro představu si můžeme sečíst váhu všech slonů na Zemi a vynásobit ji asi desetitisícem. Zhruba tak těžcí jsou všichni bakteriofágové ve vodě!

V jediném mililitru mořské vody je jich více než milion, údajně až stamiliony. Denně zničí asi 40 % bakterií, které ve vodě žijí. Není se naštěstí čeho bát – bakterie se množí obrovskou rychlostí a úmrtnost si rychle vynahradí.

Bakteriofágové ovšem neumí jen ničit. Jedna skupina, viry sinic zvané cyanofágové, dokáže naopak zrychlit metabolismus svých hostitelů, a zesílit tak jejich fotosyntézu. Cyanofágové využívají tento trik ke svému vlastnímu množení. Nicméně odpadní látky, které při tom vznikají (například kyslík), jsou velice užitečné pro jiné organismy včetně člověka.

Vzato kolem a kolem, viry jsou díky regulaci počtu bakterií a ovlivnění fotosyntézy jedni z nejsilnějších – a rozhodně nejpočetnějších – hráčů ve hře zvané „Mořská ekologie“. Bez nich by moře určitě vypadalo úplně jinak.

použité zdroje:

Commentary - Biological Sciences - Ecology: Alexander I. Culley, Insight into the unknown marine virus majority PNAS 2013 110 (30) 12166-12167; published ahead of print July 10, 2013,doi:10.1073/pnas.1310671110.