Dotaz

Velké řeky na dolním toku, jako je Labe v Německu, mají koryto regulované, napřímené, a v rovných úsecích je proudění koncentrované do uniformního proudu, který má díky přímkovému charakteru a umělému profilu vyšší rychlost a rovnoměrné rozložení v příčném profilu.

Regulace nejen zrychluje proudění, ale zároveň také vede k výraznému urychlení eroze koryta a dna. Dochází k zahlubování koryta, namáhání břehů a změně zrnitostního složení materiálu. Ve výsledku tok velmi rychle ztrácí dnový substrát a materiál se musí do koryta uměle přidávat. V Německu se tak děje opak toho, co na českém úseku, kde se koryto Labe naopak od nánosů bagruje.

Řeka přichází o přirozenou diverzitu hydromorfologických podmínek, ale i schopnost poskytovat útočiště různým druhům, které tu mívaly přirozený výskyt. Kvůli rychlému proudění, neexistenci klidových úseků nebo tmavých tůní však svá stanoviště ztratily. Na rozdíl od malých řek, kde se pro návrat do přírodě blízkého stavu dělají revitalizace s uměle meandrujícím korytem, toto u tak velkého toku už udělat nejde. Místo toho se budují tato výhonová pole, která vytvářejí umělé zátočiny s tůněmi. Ty rozbíjejí uniformní proudění, zmenšují tlak na erozi břehu a zpomalují tak odnos materiálu. Zároveň poskytují útočiště druhům, podobně jako meandry. Nejde tedy o opatření proti povodním, ale proti nadměrné erozi koryta.

Foto Petr Jan Juračka