Dotaz

Nejčastěji jsou hydatody tvořeny zvláštními průduchy, zvanými též vodní skuliny. Jsou větší než normální průduchy a zůstávají trvale otevřené. Pod průduchy je mezibuněčná prostora sousedící s volně uspořádaným parenchymatickým pletivem (epitémem), které navazuje na zakončení malých listových žilek.

Hydatody se vyskytují především u bylin, třeba u jahodníku obecného, kontryhele obecného, lichořeřišnice větší nebo obilovin.

Pravděpodobnost, že by v gutační vodě byly přítomny rostlinné jedy, je velmi nízká.

Jedním důvodem je malá rozpustnost příslušných jedů ve vodě. Dalším důvodem je, že rostliny produkují tyto látky jen v určitých buňkách a také je ukládají do specializovaných buněk či prostor (jako jsou mezibuněčné prostory typu pryskyřičných kanálků). Takové buňky či struktury však bývají oddělené od hydatod.

Při gutaci vylučují rostliny vodu v kapalném skupenství. Na rozdíl od vodní páry, která opouští list přes průduchy během transpirace, může gutační voda obsahovat i rozpuštěné látky. Jde ovšem hlavně o ionty solí či o rostlinné růstové regulátory (fytohormony), běžně transportované dřevní částí cévních svazků.

Rostlinné jedy bývají svou podstatou sekundární metabolity – sloučeniny, které rostlina bezprostředně nepotřebuje k životu, ale používá je na obranu před různými býložravci.

Mnoho látek, jež působí jako rostlinné jedy na savce, je málo rozpustných ve vodě. Díky svému chemickému složení se lépe rozpouštějí v organických kapalinách, například v etanolu. To je i případ některých jedovatých alkaloidů – alkalických sloučenin obsahujících dusík: strychninu a brucinu (oba jsou obsaženy v semenech kulčiby dávivé), atropinu (z rulíku či durmanu), akonitinu z oměje nebo koniinu z bolehlavu.

Horní foto: gutace na listu krvavce menšího (Sanguisorba minor). Zdroj Wikimedia Commons, autor Hanson59 at the German language Wikipedia, licence Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported.