Dotaz

Nejprve si upřesněme, že ne u všech živočichů je správné používat termín krev. O krev se jedná, pokud má živočich takzvanou uzavřenou cévní soustavu – jako například obratlovci a kroužkovci.

Tam, kde je cévní soustava otevřená, je přesnější hovořit o hemolymfě, česky krvomíze. Hemolymfa se z cév volně rozlévá do prostorů mezi orgány či přímo do tkání, odkud je opět nasávána srdcem do cév. Takovou otevřenou soustavu najdeme třeba u měkkýšů a členovců.

V živočišné říši je známo několik typů dýchacích pigmentů. Zbarvení krve (případně hemolymfy) se tedy může u různých skupin živočichů lišit. Navíc se barva dýchacího pigmentu obvykle mění podle toho, zda je krev okysličená, nebo ne. To dobře známe z hodin první pomoci – okysličená krev prýštící z poraněné tepny je jasně červená, zatímco neokysličená vytékající z žíly je tmavší s nádechem do fialova.

Nejznámějším dýchacím pigmentem je červený hemoglobin, obsahující v molekule atom železa. Vyskytuje se v krvi člověka i drtivé většiny ostatních obratlovců. Z bezobratlých jej mají například mnozí kroužkovci včetně žížaly a někteří zástupci korýšů či hmyzu.

Velmi nápadný je hemoglobin třeba u larev některých pakomárů, lidově zvaných patentky. Dodává jim sytě červené zbarvení celého těla. Patentky často žijí zavrtané v bahně, kde je kyslíku nedostatek a musí jej tedy pomocí hemoglobinu velmi účinně vázat. Navázaný kyslík je kromě jiného chrání před účinky jedovatého sirovodíku (správněji sulfanu), kterého je v bahně většinou plno.

Při nedostatku kyslíku ve vodě, například během zimy v rybníce pod ledem, vytvářejí hemoglobin i planktonní korýši perloočky. Jejich tělíčka pak získávají lososově růžový nádech.

Druhým nejčastějším dýchacím pigmentem bezobratlých je hemocyanin. Místo železa má v molekule navázán atom mědi. V neokysličeném stavu je hemocyanin bezbarvý, v okysličeném stavu modrý nebo modrofialový.

Vyskytuje se u většiny měkkýšů včetně známého hlemýždě zahradního. Dále je znám u klepítkatců (skupina zahrnující mimo jiné pavouky, roztoče a štíry) a některých korýšů. Dokonce se spekuluje, že „modrá krev“ – tedy vlastně hemolymfa – kolovala i v těle dávno vyhynulých trilobitů.

U vodních plžů okružáků, chovaných často v akváriích, je ovšem na rozdíl od jiných měkkýšů přítomen hemoglobin. Jejich hemolymfa je proto červená.

Méně už se ví, že kromě hemoglobinu a hemocyaninu se v živočišné říši vyskytují ještě další, vzácnější krevní barviva. Zelený chlorocruorin (někdy uváděný počeštěně jako chlorokruorin) najdeme u některých mořských kroužkovců ze skupiny mnohoštětinatců. Mají jej v krvi například překrásní rournatci rodu Sabella, s nimiž se můžeme při troše štěstí setkat během šnorchlování v Chorvatsku. Zajímavé je, že při vyšší koncentraci chlorocruorinu v roztoku se prý mění barva ze zelené na červenou.

Růžový nebo fialový hemerythrin je znám z několika podivných skupin mořských bezobratlých, jako jsou sumýšovci, hlavatci či ramenonožci. Podobně jako hemoglobin, obsahují chlorocruonin i hemerythrin ve svých molekulách atomy železa.

Na závěr jedna perlička. V tropických pralesích na Papui-Nové Guinei žijí zvláštní plazi – scinkové rodu Prasinohaema. Česky se jim říká zelenokrvky, což je doslovný překlad latinského jména. Jejich krev je opravdu sytě zelená; zelené mají také sliznice v ústní dutině, svaly a dokonce prý i kosti. Stejně jako ostatní obratlovci mají však v krvi červený hemoglobin. Zelené zbarvení je způsobeno vysokou koncentrací žlučového barviva biliverdinu, který červenou barvu hemoglobinu zcela překryje.

Pokud se chcete o těchto neobyčejných ještěrkách dozvědět víc, přečtěte si poutavý a vtipný článek Lukáše Čížka a Antonína Krásy v časopise Vesmír z roku 2009.