Dotaz

Vysrážené soli (tzv. kotelní kámen) mohou způsobit řadu problémů – např. ucpávat potrubí nebo pokrývat ohřevné prvky různých spotřebičů, čímž komplikují přenos tepla –, je vhodné (zvláště před zahříváním) vodu některých iontů zbavit – tedy vápníku a hořčíku. 

Ve studené vodě nasycené oxidem uhličitým jsou totiž vápenaté ionty poměrně dobře rozpustné (formálně se jedná o hydrogenuhličitan vápenatý, Ca(HCO₃)₂), ohřevem ale dojde k vyvaření oxidu uhličitého a díky jeho snížené koncentraci se vysráží CaCO₃. Z tohoto důvodu se voda občas změkčuje přidáním sody – předem dojde k vysrážení uhličitanu vápenatého (ten buď sedimentuje, nebo zůstává jemně dispergovaný) a změkčená voda pak při zahřívání již kotelní kámen netvoří.

Použití octa funguje obráceně – ocet rozpouští již vyloučený kotelní kámen (např. při vyvaření rychlovarné konvice s várkou zředěného octa se vnitřek konvice významně vyčistí, funguje však pouze pro uhličitanový kotelní kámen, sírany se nerozpouští). Nicméně v některých spotřebičích (hlavně u myček nádobí) je přiváděná voda změkčována průchodem přes sloupec iontoměniče, který obsahuje ionty Na⁺ a Cl^-. V iontoměniči se vápenaté ionty vychytají, a po mycím cyklu se pak ionex zregeneruje studeným roztokem NaCl (proto je nutné do většiny myček přidávat do patřičného zásobníku pevný NaCl).