Dotaz

Absorbované záření je poté molekulami skleníkových plynů opětovně emitováno (s drobnou změnou vlnové délky), a to stochasticky všemi směry - tedy i zpět "dolů" k povrchu Země. Protože infračervené záření vnímáme jako teplo, vede jeho "návrat" k většímu ohřátí zemského povrchu. Na molekulární úrovni je infračervené záření zodpovědné za rozkmitávání molekul - jednotlivé atomy kmitají podél vzájemných vazeb v pohybu připomínajícím pohyb rozkmitané pružinky (vazebné vibrace), případně se mění úhly mezi jednotlivými vazbami (deformační vibrace), či dochází k ještě složitějším pohybům.

Takovýto rychlejší pohyb atomů uvnitř molekul je při molekulových srážkách částečně přeměněn i na rychlejší translační (posuvný) pohyb - molekuly pak létají rychleji. Makroskopickým projevem těchto dějů je pak rostoucí teplota. Molekuly nemohou vibrovat libovolně, ale pouze podle určitých pravidel. Obecně lze říci, že účinnou absorpci infračerveného záření vykazují molekuly s třemi a více atomy, zatímco symetrické dvouatomové molekuly (jako je molekula kyslíku O2 nebo dusíku N2) infračervené záření prakticky vůbec neabsorbují.

Účinnou absorpci mohou vykázat nesymetrické dvouatomové molekuly, např. oxid uhelnatý, CO (který však v atmosféře naštěstí - vzhledem k jeho značné jedovatosti  - téměř není). Z víceatomových molekul jsou v absorpci infračerveného záření účinnější také molekuly bez středu symetrie - např. lomená molekula vody H₂O je účinnějším skleníkovým plynem než lineární centrosymetrická molekula oxidu uhličitého, CO₂. Skleníkovým plynem je i ozón O₃ s lomenou molekulou. Molekuly s více atomy pak absorbují ještě lépe - velmi účinným skleníkovým plynem je proto např. methan, CH₄, a freony.

Obrázek v záhlaví: Wikimedia Commons, autor A loose necktie - vlastní dílo, CC BY-SA 4.0