Dotaz

Místo něj na vnitřním povrchu posledního závitu vytvoří jakýsi „val“, který se odborně označuje jako návalek patrový, následně přistaví přibližně milimetr schránky a teprve poté růst přestanou. Ukončení růstu je způsobeno ztrátou schopnosti pláště (epitelu kryjícího povrch měkkého těla) vytvářet periostrakum. Měkkýší schránka je sice z valné většiny tvořena uhličitanem vápenatým, necelých 5 % hmotnosti však představuje organická hmota. Její největší část tvoří barevná organická „blanka“ zvenku kryjící celý povrch schránky, tzv. periostrakum.

Tento „kabátek“ má nejen ochrannou funkci (bez něj by se spodní vápenaté vrstvičky zvenku rozpouštěly – tento jev lze ostatně spatřit například na vrcholech starých jedinců hlemýždě zahradního, ze kterých se periostrakum oloupalo a dochází ke korozi, projevující se dolíčky), ale rovněž strukturně-stavební: je to první vrstva nově vznikajícího kousku schránky a teprve na tento organický „templát“ krystalizují další vrstvy schránky. Jakmile plž přestane vytvářet periostrakum, schránka přestane přirůstat a ani měkké tělíčko se dále nezvětšuje.

Pokud se však plž nachází v stabilně vysoce vlhkém prostředí (a jeho fyziologie se s přílišnou vlhkostí vypořádá a nedojde k úmrtí), může dojít ke zvětšení objemu měkkého těla. To se pak lehce povysune ze schránky a plž působí opuchlým dojmem. Pokud opuchnutí a vysunutí trvá několik dnů až týdnů, začnou buňky pláště sekretovat uhličitan vápenatý, který se na povrchu sráží – nemůže žít s nahým pláštěm odhaleným venkovním podmínkám. Protože však chybí templát v podobě periostraka, výsledné přírůstky mají podobu nevzhledné krabaté "garnýže". Jakmile dojde k pokrytí celé vysunuté části, precipitace ustane a plž dále neroste. Na obrázku je vidět veliká část nahého pláště (povšimněte si pruhů pigmentových buněk, které dokonale korespondují s proužky na schránce!) a je pravděpodobné, že pokud bude „šneček“ ve stejných podmínkách jako dosud, další neuspořádanou část schránky ještě dostaví.

Pozoruhodná situace – růst po vytvoření obústí – je způsobena přílišnou vlhkostí v chovné nádobě. Páskovky hajní (Cepaea nemoralis), druh ke kterému patří i tento šneček, takové „garnýže“ stavěly i v mém laboratorním chovu. V chovných nádobách jsem udržovala přílišné vlhko, páskovky napuchly přebytečnou vodou a na odhaleném plášti začaly dostavovat chybějící schránku. Nejedná se tedy o nemoc v infekčním slova smyslu, ale o odpověď na dlouhotrvající nezvyklý stav vnějšího prostředí. Proto doporučuji snížit vlhkost udržovanou v chovné nádobě a sledovat, zda tělíčko šnečka zmenší velikost a přestane být opuchlé zadrženou vodou. Pokud se tělíčko zmenší na původní, předdostavbovou velikost, doporučuji nadbytečnou „garnýž“ opatrně odlámat pinzetou. Ovšem pouze v případě, že okraj pláště bude opět dokonale lícovat s původním obústím. Jinak by mohlo dojít k poranění.

Poznámka: někteří plži (například již zmiňované suchomilky rodu Xerolenta) dlouhodobé zvýšení vlhkosti nepřežijí, páskovky hajní jsou však nesmírně odolné. Dorůstání po dosažení dospělosti jsem měla možnost pozorovat pouze u tohoto druhu (který se vyznačuje i dalšími podivuhodnostmi hospodaření s vápníkem: pokud jim vápník chybí, nerozpakují se oškrábat radulou schránky jiných živých plžů, se kterými žijí syntopicky), avšak pouze v umělém chovu. V přírodě jsem dostavěné schránky dosud nezaznamenala.