Dotaz

Při vegetativní formě množení rostlin tzv. štěpováním můžeme na jednoho jedince přenášet z jedince jiného pouze tzv. očko (pupen), hovoříme o tzv. "očkování", nebo část nejčastěji jednoletého výhonu s několika očky, roub, pomocí roubování. To jestli oba geneticky odlišní jedinci spolu srostou a současně budou schopni spolu efektivně žít definuje pojem afinita (česky srůstnost). Tato vlastnost je kódována geneticky. Pokud mají 2 rozdílní jedinci dobrou afinitu, srostou spolu. Pokud je afinita horší, nemusí být srůst dokonalý a může být pouze přechodný po určitou dobu.

Většinou spolu mají dobrou afinitu blízce příbuzné druhy (nejčastěji stejného rodu). Tedy v rámci rodu jabloň (Malus), hrušeň (Pyrus), slivoň (Prunus) apod. nikoliv mezi sebou. Některé rody však mají dobrou afinitu i s rody jinými. Např. rod kdoule (Cydonia) má afinitu s hrušní (Pyrus), stejně tak hlohem (Crataegus). Někdy však i v rámci jednoho rodu je afinita mezi druhy horší (např. černá moruše, Morus nigra x bílá moruše, Morus alba) či dokonce žádná (třešeň, Prunus avium x slivoň švestka, Prunus domestica). Existují však i mezidruhoví/mezirodoví kříženci, kteří mnohdy překlenují špatnou afinitu. Kupř. existuje tzv. Cydomalus (kříženec kdouloně a jabloně), který má afinitu nejen s hrušní, jabloní, kdouloní, hlohem, ale dokonce i mišpulí či jeřábem. Pak je tedy možno na stromek cydomalu přiroubovat na každou jeho větev jiného jedince a pěstovat tak kupř. jablka a hrušky na "jednom stromě".  

Foto v záhlaví Shutterstock.com