Dotaz

Rtuť nalézáme ve formě čistého prvku i v řadě typů sloučenin – včetně organokovových, kde je vázána na organický zbytek. Organokovové formy jsou mimořádně toxické, protože se vyznačují vyšší těkavostí a lepší vstřebatelností živými organismy než klasické anorganické soli rtuti. U člověka se toxicita projevuje především poškozením ledvinových funkcí a dále kardiovaskulárního a nervového systému.

Znečištění rtutí, která se dostává do životního prostředí vlivem lidské činnosti, má několik zdrojů. Patří k nim spalování fosilních paliv, zubní lékařství (amalgámové plomby), určité množství rtuti se nachází v některých typech zářivek a samotná rtuť je funkční náplní vybraných přístrojů (teploměry, tonometry). Rtuť rovněž využívají některé klasické průmyslové výroby, třeba výroba hydroxidu sodného.

I když se zdá, že zdroje antropogenního znečištění jsou četné, situace není až tak dramatická. Běžně se uvádí, že emise rtuti vyvolaná technologickými aplikacemi je přibližně poloviční oproti emisi při spalování fosilních paliv a emisi přirozené (jejím významným původcem jsou sopečné plyny).

Moderní analytické metody pro stanovení rtuti jsou velmi citlivé a umožňují dobře kontrolovat stav znečištění. Omezení nastavená pro vypouštění odpadů obsahujících tento prvek jsou proto celkem účinná. V čistírnách odpadních vod je hlavní část sloučenin rtuti zachycena v čistírenském kalu. Velká pozornost se věnuje právě zpracování tohoto kalu, aby se z něj odstranila nejen rtuť, ale i ostatní těžké kovy a další potenciálně nebezpečné látky.

U nás se riziko kontaminace rtutí a jejími sloučeninami (s případnými zdravotními následky) nedá ve větší míře předpokládat. Výjimku tvoří pracovníci přicházející do styku se rtutí či s materiálem, který je jí kontaminován. Větší nebezpečí je u národů, v jejichž potravě převažují mořské ryby. Ty totiž mohou akumulovat sloučeniny rtuti přítomné v oceánech.

Existují či jsou vyvíjeny přídavné čistírenské technologie založené na principu takzvané biosorpce – navázání sloučenin rtuti a dalších těžkých kovů na stěny vhodných mikroorganismů. Jejich aplikace má však význam hlavně v případě větších a prokázaných úniků těchto kontaminantů.

Celosvětově mohou emise rtuti nicméně představovat vážný problém. Z tohoto důvodu byla připravena takzvaná Minamatská úmluva, která přinese celosvětové snížení emisí rtuti do ovzduší, její náhradu ve výrobcích a kontrolu nakládání s odpady obsahujícími rtuť nebo její sloučeniny.

Úmluva nese název podle japonského města Minamata, které bylo v 50. letech 20. století svědkem vážné otravy obyvatel rtutí. Ta pocházela ze znečištěných odpadních vod petrochemického závodu, jež byly vypouštěny do moře. Akumulace rtuti v tělech následně konzumovaných ryb způsobila vážná poškození lidského zdraví. Diplomatická konference, na níž by měla být úmluva otevřena k podpisu, se uskuteční v říjnu 2013 v japonském městě Kumamoto.