Dotaz

Pro ilustraci by bylo možné použít představu času jako cesty, po níž kráčí populace společných předků dnešních orangutanů, goril, šimpanzů a lidí. Tito předci nejsou dnešní orangutani, gorily, šimpanzi, ani lidé, je to zcela jiný druh, který ale má obecně charakteristické znaky lidoopů. A jak tito předci jdou po cestě (tedy blíží se v čase k současnosti), oddělí se na jednom rozcestí část populace od zbytku.

Tato část jde dále svou vlastní cestou, v čase se evolučně proměňuje, a když dojde do současnosti, jsou to dnešní orangutani. Původní populace pokračuje v chůzi a sama se také mění, i když jinak, než ta oddělená (pra-orangutaní). A na nějakém dalším rozcestí se opět jiná skupinka oddělí, pokračuje jinudy, přetváří se, až z ní vzniknou dnešní gorily.

Původní skupina kráčí dál a mění se, až dojde na další rozcestí (to jsme zhruba v době před 6 - 8 miliony let), kde se rozdělí na dvě poloviny, které se rozejdou. Z jedné poloviny se vyvinou dnešní šimpanzi a z druhé dnešní lidé. Celá cesta samozřejmě není takhle jednoduchá – mohli bychom zde najít mnoho dalších rozcestí a také mnoho slepých uliček (tedy druhů, které vznikly oddělením od své mateřské populace, a následně vymřely).

Každopádně je důležité si uvědomovat, že člověk se nevyvinul ze současných druhů opic, nýbrž se spolu s ostatními dnešními opicemi postupně vyvíjel ze společného předka (resp. společných předků). A tito společní předci, tj. ti, kteří přicházeli k oněm imaginárním rozcestím, nebyly dnes žijící druhy opic. Vypadaly jinak než současný člověk nebo šimpanz anebo gorila. Ti všichni - člověk stejně jako šimpanz a stejně jako gorila - se z těchto předků postupně vyvinuli evolucí.

Snímek v záhlaví: Zdroj Wikimedia Commons, autor Pierre Fidenci - http://calphotos.berkeley.edu, CC BY-SA 2.5