Dotaz

Pomineme-li vnější zásahy vedoucí ke smrti mraveniště (fyzická likvidace, změna prostředí, predátoři, paraziti a podobně), může být kolonie často zničena nebo nahrazena konkurenční kolonií stejného či jiného druhu.

Příkladem jsou nájezdy takzvaných otrokářských mravenců. Při nich královna „otrokářů“ zabije královnu hostitelského druhu a klade potom v jejím mraveništi svá vajíčka. Pokud se z nich líhnou pouze pohlavní jedinci, kolonie časem zahyne, protože vymřou dělnice původního druhu. Pokud se líhnou také dělnice, nahradí postupně ty hostitelské a mraveniště pokračuje ve svém životě – i když jaksi „pod jinou firmou“.

V typickém případě však mravenčí kolonie po smrti své královny chřadne a zmenšuje se, jak odumírají jednotlivé generace dělnic. U některých druhů kladou dělnice po smrti královny neoplozená vajíčka, z nichž se rodí samci (trubci). Ti mohou naposledy šířit geny umírající kolonie.

Speciálním případem jsou mravenci žijící v superkoloniích. Jejich hnízda nejsou obývána pouze jednou královnou – často jich zde najdeme až několik desítek. Mladé královny se sem totiž po svatebním letu vracejí. Nové kolonie vznikají, když se část královen a dělnic jednoduše odstěhuje na nové místo.

Tyto dceřiné kolonie ale zůstávají propojeny s mateřskými. Výsledkem jsou pak obrovské superkolonie. Vytvářejí je i známí lesní mravenci rodu Formica. Jedna superkolonie druhu Formica lugubris ze Švýcarska se například rozkládala na ploše celých 25 hektarů!