Dotaz

Že tomu tak opravdu je lze také snadno dokázat, a to měřením vodivosti daného roztoku. Pokud nějaký roztok totiž vede elektrický proud, znamená to, že v něm jsou nabité částice, tedy ionty vzniklé obvykle elektrolytickou disociací. Pokud rozpustíme ve vodě kuchyňskou sůl (což je chlorid sodný) a změříme jeho vodivost, zjistíme, že roztok vede elektrický proud. V případě roztoku vzniklého rozpuštěním cukru v destilované vodě je ovšem vodivost téměř nulová. To znamená, že přesto, že se cukr rozpouští ve vodě, ionty při jeho rozpouštění nevznikají. 

Princip rozpouštění je dost podobný jako u jiných látek. Molekuly rozpouštědla obalí díky specifickým interakcím (v případě cukru často elektrostatickým interakcím, protože řada vazeb v molekule sacharózy je polárních) molekulu sacharózy a vytrhne ji z krystalové mřížky. Ta pak odputuje do roztoku. Interakce v rozpouštědle ale nejsou tak silné, aby došlo k přerušení vazeb v molekule sacharózy tak, jako k tomu dochází např. u již zmíněného chloridu sodného.

Sluší se ještě doplnit, že řada látek sice podléhá při rozpouštění disociaci, ale poměrně velká část z rozpuštěných molekul zůstává nedisociována. Příkladem může být kyselina octová (najdeme ji např. v octu). Ta se také rozpouští, ale disociováno není (např. v octě) ani jedno procento z celkového rozpuštěného množství.

Pokud to tedy shrneme, při rozpouštění ve vodě často k elektrolytické disociaci dochází, ale nutně dojít nemusí (nebo dojde jen částečně).