Dotaz

Ty vypovídají o uložení propustných a nepropustných vrstev hornin i o vlastnostech horninového prostředí, které charakterizují infiltrační procesy a pohyb podzemní vody.

Prameny nacházíme jak v horských, tak v nížinných (rovinatých a pánevních) oblastech. V horách je jejich výskyt umocněn několika faktory. Jsou to vyšší členitost a sklonitost reliéfu, pestřejší geologické poměry, mělčí horizonty půdního a zvětralinového pokryvu pro oběh podzemní vody a také fakt, že voda může po vývěru odtékat ve směru gravitace po povrchu do níže položených částí.

Hory jsou pramennou oblastí vodních toků. Horské regiony se vyznačují vyššími srážkovými úhrny a menším výparem. Zároveň nejsou tolik ovlivněny činností člověka – na rozdíl od intenzivněji hospodářsky využívaných nížin, kde řada přirozených pramenů a pramenišť zanikla.

Podle způsobu vývěru vody rozlišujeme prameny sestupné a výstupné. K sestupným pramenům náleží údolní a svahové prameny – například suťové prameny, kdy voda na dolním konci suťoviště volně vytéká na povrch, nebo prameny vrstevné, kdy voda stéká pod zemí po nepropustné vrstvě a na povrch proniká v místě terénního zářezu.

Výstupné prameny, kde voda vyvěrá v důsledku tlaku přitékající vody, jsou často vázány na rozhraní odlišných horninových komplexů a na zlomy, které narušují sled vrstev. Zvláštním případem jsou prameny přelivné, kde se voda hromadí v podzemní zásobě a přes její okraj přetéká na povrch.

Podle tlaku na hladině podzemní vody rozeznáváme hladinu volnou (tlak je roven tlaku atmosférickému) a hladinu napjatou, například u artéských vod.

Ilustrační foto Petr Jan Juračka, Přírodovědecká fakulta UK.