Dotaz

Lidé žijící v těchto oblastech mají řadu přizpůsobení, které jim umožňují život v nehostinném klimatu.  Některá z přizpůsobení si ukážeme na následujícím příkladu. Jako Inuity či Eskymáky označujeme skupinu domorodých obyvatel, kteří obývají severní části Severní Ameriky a severovýchodní Asie.

Potřebné vitamíny získávají nejen z rostlinné stravy, ale také ze syrového masa a vnitřností (ostatně slovo Eskymák znamená v překladu jedlík syrového masa). Syrová strava obsahuje dostatek vitamínů a živin. Například vitamín C se vyskytuje v játrech a konzumace syrových jater postačovala k jeho dostatečnému přísunu i bez rostlinné složky. U tradičních Inuitských skupin nikdy nebyla zaznamenána onemocnění spojená s deficitem vitamínů.

Mezi jednotlivými skupinami obyvatel subarktických oblastí existují i odlišné potravní strategie a některé skupiny, které jsou úzce specializované pouze na lov a získáváním rostlinné potravy se nezabývají. Mnohdy žijí v oblastech, kde to ani není možné. Přesto i tyto kmeny mají ve svém jídelníčku rostlinou složku, kterou získávají především obchodem/výměnou s jinými skupinami Inuitů (tzv. vnitrozemští Inuité mají dostatečný přístup k rostlinné potravě a konzervují plody a bobule na období vegetačního klidu).

Velmi zajímavým fenoménem je přizpůsobení Inuitů na potravu bohatou na tuk a bílkoviny. Tučná inuitská strava by pro Evropana představovala účinný způsob, jak si rychle opatřit některou z civilizačních chorob (infarkt myokardu, ateroskleróza atd.). U Inuitů se ovšem žádné z těchto onemocnění nevyskytuje a tým vědců vedený Rasmusem Nielsenem se zabýval studiem genetických rozdílů domorodých Inuitů, Evropanů a domorodých Číňanů. Vědci odhalili, že u Inuitů se vyskytují alely, které mají souvislost s nižší produkcí mastných kyselin v těle a také se pravděpodobně podílí na i na snižování hladiny cholesterolu. Tyto alely se nacházely pouze u 3% testovaných Evropanů.  Objevují se i kritické názory na tuto studii, které především poukazují na to, že tyto geny se nepodílí pouze na hospodaření s tukem v těle, ale i na dalších biochemických dějích.