Dotaz

Dospělá samice produkuje denně kolem 200 tisíc velmi odolných vajíček. Vajíčka se vylučují se stolicí a zhruba 2–4 týdny pak vyzrávají mimo tělo člověka, třeba v půdě. Po uplynutí této doby jsou plně infekční, takže mohou nakazit dalšího hostitele.

Když člověk náhodně pozře vajíčka, například s kontaminovanou potravou nebo vodou, vylíhnou se z nich v jeho tenkém střevě larvičky. Ty putují krevním nebo lymfatickým oběhem přes játra do plic. Odtud aktivně migrují do ústní dutiny a po následném spolknutí se v tenkém střevě přemění v dospělé červy (samce i samičky).

Nákaza škrkavkou dětskou se vyskytuje celosvětově, ale mnohem častější bývá v oblastech s nízkou hygienickou úrovní a vysokou hustotou obyvatelstva. Prevalence, tedy podíl nakažených lidí v populaci, může místy dosahovat až 50 %.

Odhaduje se, že na světě je infikována více než jedna miliarda lidí. Škrkavka dětská tak představuje jednoho z nejběžnějších a nejrozšířenějších lidských parazitů. V České republice se nicméně vyskytuje u lidí jen sporadicky; ročně je hlášeno pouze několik desítek případů.

Proč však larvy škrkavky absolvují v těle svého hostitele, tedy člověka, tak složitou cestovní anabázi? Po náhodném spolknutí se přece už samotné vajíčko dostane na správné místo – do tenkého střeva, kde následně žijí i dospělci!

Abychom porozuměli této zdánlivě očividné nelogičnosti, musíme se podívat na evoluci škrkavek. Naše jednohostitelská škrkavka dětská sice náleží z evolučního hlediska do poměrně vysoce vyvinuté (odvozené) skupiny škrkavek, ovšem stále si v sobě nese jakousi paměť na předchozí období.

Původnější – a mohli bychom říci evolučně primitivnější – škrkavky jsou totiž dvouhostitelské. Mezihostitel se nakazí vajíčkem, z něhož se vylíhne larva. Ta putuje jeho tělem a nakonec se usadí v různých orgánech, kde čeká, až bude mezihostitel sežrán hostitelem definitivním. Ve střevech definitivního hostitele pak larva dospěje a dokončí svůj životní cyklus.

Škrkavky s tímto způsobem vývoje známe například z masa nebo jater mořských ryb. Zde čekají na pozření definitivním hostitelem – jinou rybou, ploutvonožcem či kytovcem, podle druhu škrkavky.

Odvozenější druhy, například škrkavka dětská, se však dokázaly z dvouhostitelského cyklu vymanit a využívají pouze jednoho hostitele. Nicméně se jaksi „nedokážou zbavit“ své „paměti“ a jejich larvální stadia prodělávají onu výše zmíněnou cestu po neexistujícím mezihostiteli, ačkoliv už není potřeba.

Horní ilustrační foto: Dospělý jedinec škrkavky dětské. Zdroj Wikimedia Commons, autor CDC Division of Parasitic Diseases, úpravy Jan Kolář, volné dílo / public domain.