Dotaz

Tato zbraň dobře posloužila Byzanci v mnoha důležitých bitvách. Soudí se například, že výrazně pomohla uchránit hlavní město říše, Konstantinopol, během dvou obléhání Araby.

Přesné chemické složení řeckého ohně dnes bohužel není známo. Pravděpodobně šlo o směs síry, ropy, pryskyřic a asfaltu. Oheň mohl vzplát i při kontaktu s vodou – pokud směs obsahovala složku, která při reakci s vodou uvolňuje velké množství tepla (například nehašené vápno). Některé druhy vzplály na Slunci: v noci byly naneseny na loď nepřátel, která ráno začala hořet.

Obvykle se tvrdí, že řecký oheň se začal používat v Byzanci, konkrétně v 7. století našeho letopočtu. Profesor Vladimír Karpenko však uvádí, že jeho historie je mnohem starší. Zmiňuje ho totiž už římský historik Livius (59 př. n. l. – 17 n. l.) ve svých Dějinách. Zmínka souvisí s bakchantkami, což byly ženy účinkující na slavnostech k poctě boha Dionýsa. Ty údajně vstupovaly do vody s pochodněmi, které se při styku s vodou rozhořely.