Dotaz

Musíme se tedy ptát, za jak dlouho se do moči dostane nikoliv celý nápoj, ale jeho jednotlivé složky. Nejdříve si řekněme, jak pracují ledviny, v nichž moč vzniká předtím, než se po kapičkách přemístí močovodem do měchýře. V ledvinách probíhají tři procesy, které ovlivňují, zda se to, co vypijeme (a sníme), dostane do močového měchýře. Jsou to glomerulární filtrace, tubulární resorpce a tubulární exkrece.

Nejprve se z krve v ledvinných váčcích (glomerulech) přefiltruje do primární moči prakticky všechno kromě bílkovin a krvinek. Do této primární moči se dostanou látky škodlivé, odpadní i užitečné, spolu s velkým množstvím vody (asi 180 litrů za den).

Ve druhém kroku se pak většina potřebných látek zpětně vstřebá (resorbuje) v kanálcích neboli tubulech – včetně glukózy, minerálů a vody.

Teprve ve třetím kroku, který probíhá v koncových sběrných kanálcích, se doladí výsledná hustota a složení definitivní moči. Děje se tak i pod vlivem hormonů regulujících konečné vstřebávání vody (antidiuretický hormon neboli vasopresin ze zadního laloku hypofýzy, tedy podvěsku mozkového). Takovou regulaci jistě ocení hlavně pouštní organismy, jako fenek, beduíni a jejich velbloudi.

Moč obsahuje močovinu coby odpad metabolizmu dusíku a také látky, které jsme vypili nebo snědli, případně molekuly vzniklé jejich přeměnou – metabolity. Některé sloučeniny se v těle moc nepřeměňují. Patří k nim třeba peniciliny, které se z 90 % vyloučí močí, stejně jako sladidlo sacharin.

Jak se vstřebává a vylučuje etanol z piva či lihovin? Vstřebává se velmi rychle. Trošku už v ústech (ale ne dost, aby ho šlo prokázat v krvi), a později v celém trávicím traktu. Když při pití jíme – příkladem je kombinace špeku a slivovice na Moravě –, prodlouží se vstřebávání etanolu a nejsme tak rychle „pod vlivem“. V moči je vždycky stejná koncentrace etanolu jako v krvi. Když při pití alkoholu hodně pijeme vodu, můžeme tedy trochu snížit jeho hladinu v krvi. Etanol se postupně odbourá v játrech (u mužů a obyvatel Ruska i v žaludku) na acetaldehyd způsobující bolení hlavy, a nakonec na neškodnou kyselinu octovou.

Rychlý proces vylučování můžeme pozorovat po požití šťáv nebo potravin s některými výraznými barvivy. Velmi zdravá šťáva z červené řepy nebo řepný salát zabarví naši moč do růžova už během desítek minut.

Voda, kterou vypijeme, prostupuje celkem rychle přes sliznice. Do krevního oběhu se dostává v ústech a trochu i v žaludku, ale nejvíc v tenkém střevu. Část vody se pak vstřebá v tlustém střevu. Poruchy tohoto vstřebávání se projevují jako průjem nebo zácpa. Voda se následně mísí s vodou, která je v krvi, míze a mezibuněčné tekutině. Nakonec proniká také do buněk.

Při vylučování vody záleží na tom, jestli má tělo vody málo, nebo hodně. Jinými slovy, zda je osmolalita krevního séra (součet všech osmoticky aktivních částic v litru vody) vyšší, nebo nižší než fyziologická norma 275–295 mmol/kg H₂O. Je-li vyšší, měli bychom mít žízeň. Pocit žízně s věkem klesá, proto by se starší lidé měli do pití trochu nutit.

Vypité nápoje nejprve doplňují nedostatek vody v těle a teprve po několika hodinách se nám chce na malou. Když jsme dobře zavodněni, vypití už pár deci vody vede k jejímu rychlejšímu vylučování a častějšímu močení (průměr je asi šestkrát denně). Z těla však neodcházejí jen ty molekuly vody, které jsme nedávno vypili. V moči je směs „staré“ a „nové“ vody.

Odchází voda, ve které probíhaly prakticky všechny životní procesy, a která se v buňkách vyměňuje a vyplavuje membránovými otvůrky zvanými akvaporiny. Vylučuje se i voda, jež vzniká v buňkách při takzvaném oxidativním metabolismu živin, především cukrů a tuků. Vzpomínáte ze školy? Glukóza plus kyslík se rovná oxid uhličitý a voda plus chemická energie pro životní procesy.

Takto vznikající vody je ale málo, jen asi 300 ml denně. Což zdaleka nestačí na všechny metabolické a očistné potřeby našeho těla – proto musíme dostatečně pít. Člověk o tělesné hmotnosti 75 kilogramů vrací přírodě při správném pitném režimu asi 1,5 litru světlé moči za 24 hodin.