Dotaz

Tyto procesy nastávají i při pokojových teplotách. Některé publikace dokonce popisují měřitelnou oxidaci grafitu za teplot kolem -100 °C.

Za pokojových teplot vznikají organické peroxidy, které se při vyšších teplotách rozkládají a následně oxidují další organické složky. Převažujícím „produktem“ jsou pak asi do 250 °C karbonylové skupiny. Při teplotách nad 150 °C reaguje většina uhlí se vzdušným kyslíkem právě na karbonyly. Uhlí touto reakcí s kyslíkem zvětšuje svou hmotnost o 0–4 % (podle typu uhlí). Teprve při vyšších teplotách začíná samotné hoření.

Prakticky všechny probíhající oxidace, včetně nízkoteplotních, jsou exotermické – to znamená, že se při nich uvolňuje teplo. Pokud nastávají za vhodných podmínek (dostatečný rozsah oxidace a nedostatečný odvod tepla), pak se teplo hromadí a uhlí se samovolně zahřívá, což může nakonec vyústit až v jeho vznícení.

Důležitý je také správný obsah vlhkosti. Voda totiž přes své vodíkové můstky pomáhá přenášet elektrony během těchto oxidačních reakcí – podobně jako třeba při korozi železa. U suchého uhlí proto samovznícení prakticky nehrozí, jelikož oxidace je pomalá. Hodně vody naopak funguje už jako „hasivo a chladivo“. Pro samovznícení uhlí tedy existuje určitá optimální vlhkost.