Dotaz

Některé z největších a nejdůležitějších zlomů – takzvaných riftů – se nacházejí na rozhraní zemských litosférických desek. Podobně mohou zlomy oddělovat i jiné geologické jednotky. Není to ale vždy pravidlem.

Zlomy vznikají tam, kde se horniny v zemské kůře dostávají pod mechanické napětí (tahové, tlakové nebo střižné), které překoná pevnost horniny. Ta potom praskne, čímž se napětí uvolní a vzniklé bloky se proti sobě posunou.

Teplé čili termální vody se pak objevují v místech, kde zlom propojí vodou nasycené zemské hlubiny s povrchem. Podmínkou je, že zlom musí být propustný pro vodu.

Navíc se zde musí vyskytovat oxid uhličitý vulkanického původu, aby vynášel („čerpal“) vodu k povrchu. Tomuto mechanismu se říká gas-lift a funguje jako výtah, neboť proplyněná voda je mnohem lehčí než neproplyněná.

Jednou z nejvýznamnějších zlomových struktur v ČR je oherský nebo též ohárecký rift. Tvoří hranici mezi dvěma významnými geologickými celky – oblastí sasko-durynskou (krušnohorskou) a oblastí tepelsko-barrandienskou (bohemikem).

Oherský rift má u povrchu tvar asymetrické příkopové propadliny a projevuje se několika výraznými zlomy. Z nich stojí za zmínku litoměřický a krušnohorský (okrajový) zlom. Rift „funguje“ už nejméně od svrchní křídy, ale nejaktivnější byl ve třetihorách, kdy docházelo k největším poklesům.

Vzniklé sníženiny byly rychle vyplňovány usazeninami třetihorních pánví: chebské, sokolovské, mostecko-teplické a žitavské. Po hluboce založeném zlomovém systému vystoupily vulkanické horniny komplexů Doupovských hor a Českého středohoří.

Dozvuky tehdejší vulkanické činnosti můžeme dodnes pozorovat v západních Čechách. Mají podobu horkých pramenů v Karlových Varech, chladnějších pramenů v Mariánských či Františkových Lázních i výronů suchého CO₂ vulkanického původu na lokalitách Soos nebo Bublák.

V této oblasti je také tektonicky dodnes aktivní uzel na křížení oherského riftu s mariánskolázeňským zlomem. Zde se odehrávají naše nejsilnější zemětřesení, jejichž epicentra leží blízko obce Nový Kostel.

Zlomy mohou mít nejrůznější velikost:

Všechny snímky zlomů: zdroj Wikimedia Commons, úpravy Jan Kolář. Autoři a licence: 1) Lysippos, CC BY-SA 3.0; 2) James St. John, CC BY 2.0; 3) NOAA/NGDC, University of Colorado at Boulder, volné dílo / Public Domain; 4) NASA Earth Observatory (Robert Simmon and Jesse Allen), volné dílo / Public Domain; 5) John Wiley, CC BY 3.0.