doc. Mgr. Tomáš Albrecht, Ph.D. , Katedra zoologie, PřF UK
Dobrý den,
jedná se o zajímavé pozorování. Mutace, které vedou k částečnému či úplnému kolapsu tvorby melaninu, či buněk souvisejících s barvou pokožky a jejích derivátů (vzniká albinismus či leucismus), jsou u tmavě zbarvených
živočichů často nevýhodné, neboť původní zbarvení, které hraje roli například při obraně proti predátorům (činí jedince méně nápadným), je ztraceno. Navíc je ztráta melaninu v peří u ptáků doprovázena horší kvalitou pera (barvivo vyztužuje keratinovou strukturu a při nepřítomnosti barviva je pero drolivější a rychle se obrušuje).
Ve volné přírodě se proto s albinotickými jedinci moc nesetkáváme. Poněkud jiná je situace v městském prostředí, kde často tlak ze strany predátorů nebývá tak silný a částečně albinotičtí jedinci se mohou dožít vyššího věku (albíni či částeční albíni jsou známi nejen u straky, ale také například u městslých kosů černých).
Naprosto vzácní jsou v přírodě praví albíni, kteří vůbec neprodukují barvivo melanin, a kteří mají čevené oči. U domestikovaných zvířat je naopak albinotismus celkem běžný u různých plemen (vzpomeňme na domácí husy, kachny, holuby, ale i králíky atd. atd.). Bílá barva domestikovaných zvířat může být dokonce chovateli preferována (zvířata jsou nápadnější).
I u lidí se vyskytují albíni. I zde je to poměrně nevýhodný fenotyp, což si člověk v Evropě neuvědomí, ale zřejmé je to v Africe. Tam jsou albíni velice nápadní a některé kmeny dodnes, i přes snahu oficiálních míst, takové děti ihned po narození zabíjejí. Albíni se tam dožívají obecně nižšího věku a mají v dospělosti často velké zdravotní problémy kvůli nedostatečné ochraně pokožky proti UV záření.

Foto: V pražské Tróji můžete pozorovat straky albínky. Autor snímku: Vojtěch Brož.