Dotaz

Larvy svijonožců už ale vypadají jako správné korýší larvy. V prvních stadiích se nazývají naupliové a připomínají malé roztoče – podobně jako naupliové larvy buchanek a vznášivek, běžné ve všech našich stojatých vodách.

Po zhruba šesti svlékáních se tato larva mění na cypridovou, která se zase velice podobá jiným korýšům, a to dospělým lasturnatkám rodu Cypris (odtud pochází i její název). Na rozdíl od dospělých svijonožců jsou larvy volně plovoucí. Díky tomu mohou migrovat na nová stanoviště a osidlovat tak i místa vzdálená od mateřských jedinců.

Cypridová larva má jednu zvláštnost – její druhý pár antén (takzvané antenuly) je kráčivý, zatímco hrudní končetiny jí slouží k plavání. Plavec je to skutečně zdatný. Často také usedá na různé povrchy a „zkoumá“ je pomocí svých antén.

V okamžiku, kdy nalezne vhodný povrch, se k němu přichytí pomocí speciálních vláken na ploškách třetího článku antenul. V tomto okamžiku začíná metamorfóza, tedy proměna v dospělce.

Na jejím konci je mladý přisedlý jedinec, který má na svoji ochranu kolem těla vápenité destičky a zbytek života již zůstane na zvoleném místě. Jde-li o místo výhodné například z hlediska potravních zdrojů, sdružují se svijonožci často do kolonií tvořených mnoha jedinci.

Hezké snímky dospělců i obou typů larev najdete na webu Microscopy UK.

Ani dospělci nemusí strávit celý život na jediné lokalitě, pokud si k přisednutí vyberou nějaký pohyblivý substrát. Běžně je tak nacházíme na ponořených částech lodí, plovoucích kusech dřeva či chaluhách, ale také na jiných živočiších, jako jsou velryby, želvy, jiní korýši (třeba krabi) a měkkýši.

„Nosiči“ svijonožců často urazí velké vzdálenosti. Může tak docházet k osídlování nových vzdálených lokalit, a tedy i k šíření druhů.

Díky pevným destičkám, které chrání jejich tělo, mají svijonožci jen málo přirozených nepřátel. Několik živočichů se však přece jen naučilo do vápenitých schránek dostat. Jsou to někteří mořští plži (například z rodu Nucella), mořské hvězdice (třeba z rodu Asterias), jiní korýši (zejména krabi) nebo ploštěnci.

Ani kulinářsky nejsou svijonožci – naštěstí pro ně – moc přitažliví. Výjimku představují někteří vilejši: druhy se svalnatou „nohou“, kterou se přichycují k povrchům. Mohli byste si je dát v nějaké španělské nebo portugalské restauraci, i když cena takové večeře by byla poměrně vysoká.

Stejně jako svijonožci využívají povrchy jiných živočichů, jsou sami často využíváni například mechovkami. Ty jsou vidět na vaší fotografii jako „síťky“ na povrchu schránek. Políčka sítěk jsou obydlena jedinci mechovek, kteří podobně jako svijonožci získávají potravu filtrováním vody pomocí vysunutých chapadélek.

Svijonožci díky své velikosti efektivněji přihánějí potravní částice do své blízkosti, ale nevychytávají je se stoprocentní účinností. Mechovky tak mají zaručený přísun potravy.