Dotaz

Dotaz: Poradíte mi prosím, co je to za živočicha?

Odpověď:

Jedná se o motýla běloskvrnáče pampeliškového (Amata phegea). Tento zástupce čeledi přástevníkovitých (Arctiidae) patří k našim běžnějším denním motýlům, i když mnoho druhů ze stejné čeledi je nočních.

Kresba je pro něj typická a u nás v ČR nezaměnitelná. Kovově zbarvená křídla mají tmavě modrý až zelený nádech a nesou proměnlivé bílé skvrnění. Tělo je stejné barvy, na zadečku je pak žlutý pásek a u hrudi žlutá skvrnka. Tykadla bývají zakončena bíle. Létá od poloviny května do konce srpna, dává přednost teplejším místům.

Tmavé až černé housenky jsou polyfágní – to znamená, že se živí širším spektrem rostlinných druhů. Okusují například jitrocel, šťovík, svízel, pampelišku či hluchavku, nepohrdnou ani travinami. Mají rády mírně tlející části rostlin. Housenky dokážou produkovat obranný sekret, který se za pomoci hustého ochlupení velmi rychle odpařuje. Stadium housenky přezimuje, vývoj je dokončen až další rok na jaře.

Foto: Zdroj www.biolib.cz, autorka Romana Plačková, licence CC-BY-NC-SA 3.0.

Dotaz: V Prachovských skalách jsme našli tuto housenku. Co z ní vyroste?

Odpověď:

Na snímku není housenka, tedy larva motýla, ale housenice. To je označení pro larvu širopasého blanokřídlého hmyzu (podřád Symphyta). Podle velikosti, kterou ze snímku odhadujeme, a podle toho, že jste živočicha viděli začátkem července, si myslíme, že by mohlo jít o larvu paličatky (čeleď Cimbicidae). Paličatky jsou velmi robustní – dorůstají délky až tří centimetrů – a tykadla mají zakončená paličkou. Jejich larvy se většinou živí listím stromů, u nás hlavně vrb či jilmů.

Jak rozeznáte housenku od housenice? Pro housenice je většinou typické kontrastní zbarvení. Tělo bývá zelené nebo žluté a hlavová část je zbarvena odlišně, například oranžově. Aby si byl člověk jistý, že jde o housenici, stačí se podívat na uspořádání končetin.

Housenky i housenice mají tři páry hrudních končetin, ale liší se počtem a rozmístěním zadečkových panožek. U housenek (larev motýlů) jsou první dva zadečkové články volné, bez panožek. Naproti tomu u housenic je volný jen první zadečkový článek, případně žádný. Další rozdíl spočívá v počtu panožek. Housenky motýlů jich mají maximálně pět párů, housenice šest nebo více.

Foto tazatel (Samuel Zubo).

Dotaz: Mohli byste mi prosím určit tyto dva druhy hmyzu? Viděl jsem je na Slovensku v Pieninách.

Odpověď:

1) Černožlutý brouk je tesařík ozbrojený (Rutpela maculata). Dorůstá velikosti 16–20 milimetrů a v ČR patří k nejhojnějším tesaříkům. Najdete ho v nížinách i na horách. Larvy se vyvíjejí ve dřevě listnatých stromů, obvykle břízy, topolu či vrby. Dospělce nejčastěji potkáte od května do srpna na okolících miříkovitých rostlin.

Tento brouk se vyskytuje téměř v celé Evropě, na Kavkazu a na Blízkém východě. Zajímavá je poměrně velká proměnlivost ve zbarvení krovek, kde můžeme pozorovat různý tvar a počet černých skvrn. České druhové jméno dostal tesařík ozbrojený podle nápadně otrněných středních a zadních holení.

2) Černý živočich s červenými skvrnami je motýl z rodu vřetenuška (Zygaena). Pro určení do druhu by bylo nutné jedince důkladně prohlédnout. Velmi důležité je například zbarvení druhého páru křídel, které na snímku bohužel není vidět. Můžeme si však něco povědět o celém rodu vřetenuška.

Jde o celkem běžnou skupinu denních motýlů. Druhy žijící u nás potkáte víceméně v celé Evropě. Vřetenušky jsou poměrně drobné a nepříliš dobře létají. Tykadla mají zakončena kyjovitou paličkou.

Jejich výstražné neboli aposematické zbarvení upozorňuje predátory, že jsou nejedlé – doslova nechutné. Nejen dospělci, ale i housenky vřetenušek mají totiž ve svém těle jedovatý kyanovodík (HCN). Získávají ho zajímavým způsobem. Housenky požírají rostliny, například štírovník, které obsahují speciální glykosidy. Z těchto látek si potom živočich vyrábí kyanovodík. Má-li housenka nedostatek glykosidů, dokáže si tento jed i sama syntetizovat, ovšem dosti složitou biochemickou cestou.

Zásoba kyanovodíku se přenáší do stadia kukly a po vylíhnutí ji má také dospělec. Po spáření kladou samice vajíčka, do nichž je už dopředu vloženo malé množství této toxické látky. Na závěr dodám, že pro člověka nejsou vřetenušky nebezpečné a nemusíte se jich bát. Pokud je ovšem nebudete jíst.

Foto tazatel (anonymní uživatel).