Dotaz

Kodulka horská patří k nejhojnějším druhům našich kodulek. Jak napovídá už její název, preferuje vyšší nadmořské polohy. Nejčastěji se s ní setkáme na sušších výslunných místech, často v blízkosti lidských staveb.

Kodulky poznáme nejen podle charakteristického zbarvení, ale i podle typického lehce trhavého až „nervózního“ způsobu pohybu. Protože mají zajímavou biologii, pojďme si o nich povědět více.

Pohlavní dvojtvárnost a neobvyklé páření

Kodulky mají silně vyvinut pohlavní dimorfismus neboli dvojtvárnost. Samice jsou větší, obvykle výstražně (aposematicky) zbarvené a nemají křídla. Samci jsou o něco menší a štíhlejší, mají delší tykadla, ale hlavně jsou okřídlení.

U kodulek se vyvinulo takzvané foretické páření. Samci nalétávají na samičky, zvedají je od podkladu a páří se s nimi během letu. Po skončení kopulace samec ještě nějakou dobu drží samici a poletuje s ní po okolí.

Parazité čmeláků

Kodulky jsou parazitoidi – tedy parazité, kteří svého hostitele nakonec usmrtí. Jejich hostiteli jsou různé skupiny hmyzu, v našich podmínkách především některé druhy včel, vos, kutilek či hrabalek. Kodulka horská parazituje v hnízdech čmeláků. Do hnízda se může buď prohrabat, nebo použije hlavní vchod. Pomocí svého žihadla pozná, které larvy v plodových komůrkách jsou vhodné jako potrava pro její larvy. Na ně potom klade vajíčka.

Larvička kodulky se vyvíjí jako vnější parazit (ektoparazit) a svého hostitele postupně konzumuje. Žije v komůrce s čmeláčí larvou a ožírá ji od zadečku směrem k hlavě. Než samička kodulky naklade vajíčko, čmeláčí larvu napíchne. Patrně ji tím paralyzuje, možná do ní vstříkne i látky potlačující růst bakterií, aby se larva „nezkazila“ – to jsou ale zatím jen dohady.

Dospělí samci kodulky horské sají nektar z květů. Samice ovšem zůstávají věrné čmelákům a živí se krvomízou jejich dělnic. Může se tak stát, že v oblastech s vysokým výskytem kodulek mají čmeláci jen nízkou šanci na úspěšné rozmnožování.

Bolestivá žihadla

Kodulky mají na povrchu těla silnou kutikulu, která je chrání před žihadly hostitelských druhů. Jejich vlastní žihadla jsou však silná a vybavená účinným jedem. Pro člověka může být bodnutí kodulkou silně bolestivé, u tropických druhů byly dokonce popsány případy úmrtí.

Jed kodulek neslouží jen k obraně či k paralýze kořisti. Obsahuje také složky zpomalující vývoj hostitelských larev tak, aby se na nich mohly larvičky kodulek co nejlépe vyvíjet.

Použité zdroje:

Macek J. a kol. 2010: Blanokřídlí České republiky I. Academia, Praha 520 pp.