Wodník fotil šumavskou divočinu

Nadpis vyvolává hned dvě otázky. Jakýpak wodník? A je vůbec na Šumavě divočina? Wodník je kurz zaměřený na focení vody v přírodě. Poprvé se konal letos v srpnu v Národním parku Šumava, a to díky programu „Mládež v akci“. Mladí účastníci i organizátoři ze ZO ČSOP Benešov se seznámili se základními technikami fotografie, prošli si nivy několika řek, ekosystémy rašeliniště i pralesa a pak se vrhli do focení a zpracovávání fotek. Výsledkem snažení patnácti účastníků ve věku 15–30 let bude putovní výstava. Prostřednictvím Katalogu pro učitele na webu Přírodovědci.cz si ji budou moci půjčit i školy nebo muzea.

Workshop vedl Petr Jan Juračka, známý fotograf a student katedry ekologie Přírodovědecké fakulty UK. Petr se zaměřuje na fotografování přírody a živých objektů všemi možnými i nemožnými způsoby. A tak se fotila mlha ve čtyři ráno, foťáky se v pouzdru ponořovaly pod hladinu, vznikly makrofotografie i snímky pořízené přes fotonástavec binokulární lupy. Fotila se krajina, lidé, rostliny, hmyz, perlorodky, kapky vody, bubliny nebo vlnky.

Podařilo se ale na Šumavě najít opravdovou divočinu? Myslím, že ano. Divokou přírodu můžete totiž potkat nejen v přírodních rezervacích, ale i tam, kde ji nečekáte. Ostatně už v přípravných materiálech na webu Wodníka (www.wodnik.cz) jsme v poetickém článku o šumavské mokré divočině psali:

„… Divočina je ale spíš něco staršího a původnějšího než naše civilizace. Je to někdo či něco, co si žije mimo naše lesní hospodářské plány a osevní zahradnické plánky. Je to třetí vrchol pomyslného trojúhelníku krajinných principů: monokulturní plantáž – zahrada – divočina. Je to čisté člověkem nepotřísněné Stvoření. Je to Les jako prastará bytost, je to Rašeliniště jako spící obr, je to Řeka jako všeprostupující princip celého údolí. Je to ale také hejno rorýsů nad ulicemi, semenáček břízy v okapu a mateřídouška vprostřed šumavské lesní asfaltky … Šumavskou mokrou divočinu zkusíme poznat nejen rozumem, ale i bosýma nohama, kousanci, chutí, čichem, brouzdáním, čekáním…“

Doufáme, že výsledná výstava bude svědectvím o setkání s vodou i s divočinou. A příští rok možná na shledanou na Wodníkovi II!