Skladiště energie v našem těle

Zkuste si vybavit, kolik sil stojí udržování pořádku ve vašem pokoji. Neustále je tam potřeba něco uklízet a přemisťovat… Snadno si pak představíte, že také údržba naší tělesné schránky musí být nesmírně energeticky náročná. Stejně jako pokoj i naše tělo vyžaduje značnou péči. Buňky se dělí, rostou a ty přestárlé je nutno odstraňovat. Jak jsou tyto pochody poháněny? Čím se za ně platí? Platí se energií uvolňovanou spalováním potravy. A tady narážíme na určitý problém: tělo chce energii nepřetržitě, ale jíme zpravidla jen několikrát denně. Musíme si tedy po každém jídle něco uschovat ve zvláštních skladištích, abychom vydrželi do další porce.

ZÁSOBY PRO PŘEŽITÍ

Jedním z takových skladišť je tuková tkáň. Po jídle se do ní živiny ukládají v podobě tuku, zatímco při hladovění se uvolňují, aby je mohly využít ostatní orgány. A jak tukové buňky poznají, jestli mají živiny hromadit, nebo uvolňovat? Řeknou jim to některé hormony, které nám kolují krví. Je to tak dobře zařízeno, že kdykoliv se najíme, začne slinivka břišní vyrábět hormon inzulin. Ten všem skladištím včetně tukové tkáně oznamuje: „Právě jíme! Naberte si z krve do zásoby, co můžete, ať zase chvíli vydržíte.“ Jiné hormony se naopak v krvi objevují, když nám vytráví.

Naši prapředci nejedli vždycky tak pravidelně, jak jsme nyní zvyklí my. Mamuta se nepodařilo ulovit pokaždé a přes zimu nešlo sbírat moc kořínků. Bylo proto nutné připravit si pořádné zásoby na horší časy – nejen ve spíži v zadní části jeskyně, ale i v tukových polštářích ve vlastním podkoží. V minulosti měl prostě větší šanci na přežití člověk, který si dovedl našetřit dostatečné tukové rezervy pro případ hladomoru.

Nyní už hladomory tolik nehrozí, naše těla však o tom neví. Proto když se přejídáme a nevydáváme moc energie, tuková tkáň roste a roste, jako by se chystala na období nedostatku. Nakonec už skladiště nestačí a tuk se začne ukládat i v jiných orgánech. Výsledkem je pak pneumatika kolem pasu – a nejen to. Tělo zavalené tukem najednou přestává správně fungovat. Objevují se některé nemoci spojené s obezitou. Proč? Vzpomeňme si, jak naše babičky plnily na podzim sklep uhlím, aby bylo v zimě čím topit. Dokud je uhlí ve sklepě, je vše v pořádku. Ale pokud máme uhlí příliš a sklep nestačí, musíme ho umístit jinam. Domácnost, která skladuje uhlí v obýváku nebo v kuchyni, ovšem nebude šlapat úplně ideálně… Podobně trpí orgány, v nichž se hromadí tuk, aniž by na to byly uzpůsobeny.

PŘEJÍDÁNÍM K CUKROVCE

Jak jsme si řekli, ukládání tuku je povzbuzováno hormonem inzulinem. Pokud naše orgány vidí, že je živin všude kolem příliš mnoho, přestávají na inzulin reagovat. To se však nelíbí slinivce břišní: „Tak já se můžu s výrobou inzulinu ztrhat a nikoho to nezajímá? Asi budu muset zvýšit obrátky.“ Při obezitě proto často rostou hladiny inzulinu v krvi, ale orgány si toho nevšímají. Nakonec přepracovaná slinivka rezignuje a tvorbu inzulinu podstatně omezí.

Jenže inzulin neřídí jen ukládání tuků. Je potřeba taky k tomu, aby se z krve do tkání dostaly cukry. Bez inzulinu zůstane po jídle všechen cukr v krvi a buňky vlastně hladoví, i když mají živiny na dosah. Tomuto stavu říkáme lidově cukrovka, odborně diabetes či přesněji diabetes druhého typu. Velmi často doprovází nadměrnou tloušťku – a tady vidíme proč. Nemocní s rozvinutou cukrovkou si musí píchat inzulin v injekcích před každým jídlem, aby vůbec dokázali potravu zužitkovat a přežili. Až sem tedy může vést přejídání spojené s nedostatkem pohybu. Cukrovka navíc není sama. Obezita je doprovázena třeba i větším rizikem cévních a srdečních chorob.

Není ovšem tuk jako tuk. Sami si srovnejte, jak vypadá většina dam při těle a jak oproti tomu vyhlížejí obézní pánové. Kritickou partií žen bývají boky, zatímco u mužů se nejvíc tuku ukládá do břišní dutiny. Ženská obézní postava rozšířená v oblasti hýždí bývá svým tvarem přirovnávána k hrušce, muži naopak trpívají obezitou typu jablko. Tipněte si, co je horší. Hromadí-li se tuk v břiše, dostává se přímo do sousedství důležitých orgánů, což je hlavní problém. Proto mají dámy určitou výhodu. Ačkoliv se přebytečnými kily většinou trápí více než pánové, dopady na jejich zdraví nejsou tak velké.

JAKÝ MÁTE INDEX?

Dnešní doba tíhne k extrémům. A tak se na jedné straně lidé nevhodně stravují, nehýbají se a tloustnou, na druhé straně však roste počet zejména dívek až chorobně posedlých štíhlou linií. Musíme zdůraznit, že tělesnou hmotnost je dobré udržovat v přiměřeném rozmezí; škodlivé jsou oba extrémy. Zkuste si svou hmotnost v kilogramech vydělit svojí výškou v metrech umocněnou na druhou – například 65 kg : (1,7 m)² = 22,49. Dostanete takzvané BMI neboli index tělesné hmotnosti (anglicky body mass index).

U dospělých se za optimální považuje BMI v rozpětí 18,5 až 25. Před pubertou je to ovšem složitější, protože optimální hodnoty se s věkem mění. Vysoké BMI značí nadváhu až obezitu a hrozí komplikacemi, jež jsme si popsali výše. Nízké BMI naopak zavání podvýživou a pro zdraví je rovněž rizikové. Proto jezte uvědoměle a dbejte i na správné složení stravy. Zakončeme naše úvahy o váze poznámkou, že shazovat kila lze nejen hladověním, ale vhodněji také zvýšením energetického výdeje – třeba při sportu.