Poklady Botanické zahrady

Hlavní město má samozřejmě parky a jinou zeleň – ale naše zahrada je něco víc než obyčejný park. Hostí totiž tisíce druhů rostlin. V jejích expozicích uvidíte přes 5 000 rostlinných druhů, poddruhů, variet a forem. Dalších zhruba 5 000 pěstují zaměstnanci v zásobních sklenících a zásobní zahradě.

Lidé se mohou v areálu zahrady vzdělávat i relaxovat. Studenti se tu učí na zkoušky z botaniky, Pražané s turisty obdivují barevné květy nebo pestré podzimní listí či plody. Mnoho návštěvníků přilákají každoroční výstavy – například kaktusů, orchidejí, citrusů, masožravých rostlin, akvarijních ryb a exotického ptactva.

Zahrada leží kousek od Karlova náměstí, na křižovatce ulic Benátská a Na Slupi. V její dolní části si nenechte ujít skleníky s tropickými, subtropickými i sukulentními rostlinami. Skleníkům vévodí mohutné cykasy druhů Cycas circinalis a Cycas edentata staré přes 130 let a jezírko s viktorií Cruzovou, obří příbuznou leknínů. Dále najdete v expozici třeba palmy, orchideje, tropické kapradiny nebo exotické plodiny, jako jsou kávovník, papája a vanilka.

Jedno oddělení skleníků je věnováno sukulentům. Ty rostou v suchých oblastech a nedostatku vody se přizpůsobily tak, že ji skladují v dužnatých listech, stoncích či kořenech. Mezi sukulenty patří nejen známé kaktusy, ale i řada pozoruhodných druhů z jiných čeledí kvetoucích rostlin.

Venkovní část zahrady se skládá z několika tematických expozic. Nejcennější je kolekce středoevropské flóry, založená v roce 1904. Obsahuje zhruba 1 100 českých a slovenských druhů. Některé už dnes v přírodě skoro nepotkáte, protože jsou kriticky ohrožené. Z ostatních venkovních expozic zmiňme vodní a bahenní květenu, užitkové druhy, sbírku jehličnanů nebo terasu, kde vystavujeme typické zástupce důležitých rostlinných čeledí. Pro milovníky geologie máme navíc geopark s ukázkami hornin i podrobnými informacemi o geologické minulosti ČR.

V naší botanické zahradě můžete strávit dlouhé hodiny a stále tu budete objevovat další zajímavé rostliny. Jako malou ochutnávku vám na fotografiích představíme alespoň několik z nich.

Černucha damašská (Nigella damascena) je jednoletá bylina pocházející ze Středomoří. Má modré, bílé nebo růžové květy a zajímavé plody – velmi dekorativní měchýřky. U nás se pěstuje jako letnička na záhonech a dá se využít i k řezu. V léčitelství se uplatňovala při zmírňování nadýmání, uvolňování křečí hladkého svalstva, zvyšování tvorby mateřského mléka či hubení střevních parazitů.

Vilín měkký (Hamamelis mollis). Vilíny jsou opadavé keře nebo menší stromy. Jsou zajímavé hlavně svými zimními květy, které pokrývají holé větve a většinou sladce voní. Vilín měkký je považován za nejhezčí. Kvete žlutě a stejnou barvu mají na podzim i jeho listy. Ve výsadbě tak tento druh tvoří nepřehlédnutelný prvek. V botanické zahradě si ho můžete prohlédnout u altánku, kde roste několik kusů.

Koukol polní (Agrostemma githago) je štíhlá jednoletá bylina kvetoucí od června do srpna nachově fialovými květy. Dříve to byl velice hojný a nežádoucí plevel. Jedovatá semena znečišťovala obilí a objevovaly se otravy chlebem vyrobeným z takto kontaminovaného zrna. Dnes – i díky vyspělé agrotechnice – je koukol v České republice kriticky ohroženou rostlinou, kterou potkáte jen ojediněle.

Máčka plocholistá (Eryngium planum) je vyšší pichlavá vytrvalá rostlina s mohutným kořenem a modrým květenstvím. V lidovém léčitelství se odvar z kořene doporučoval při problémech s ledvinovými či močovými kameny a šťáva z rostliny při nemocech dýchacích cest. V přírodě patří mezi kriticky ohrožené druhy. Můžete se s ní ale setkat v okrasných výsadbách nebo v aranžérství jako se suchou dekorací.

Marsilka čtyřlistá (Marsilea quadrifolia) je plazivá vodní kapradina s dlouhými oddenky a s listy, které připomínají čtyřlístky. Roste na březích stojatých a pomalu tekoucích vod. Vyskytuje se na všech kontinentech kromě Jižní Ameriky; v Evropě je nejhojnější ve Středomoří. U nás ji v přírodě nenajdete, používá se však v zahradnictví nebo akvaristice.

Dřín obecný (Cornus mas) je náš domácí opadavý keř nebo malý strom. V březnu až dubnu vás upoutá žlutými květy, které poskytují první potravu včelám. Plody jsou červené peckovice s vysokým obsahem vitaminu C, z nichž se vyrábějí marmelády a sirupy. Ze sadovnického hlediska má dřín široké možnosti využití ve skupinových výsadbách nebo jako solitéra. Používá se i do tvarovaných či volně rostoucích živých plotů.

Jednoletá obilnina slzovka obecná (Coix lacrima-jobi) pochází z Číny a východní Indie. Za své jméno vděčí velkým obilkám ve tvaru slzy, jimž se také lidově říkalo Jobovy slzy. Kromě výroby mouky na chleba a další pokrmy se používala hlavně v tradiční čínské medicíně při léčení mnoha zdravotních potíží. Ve středověku ji rovněž pěstovali mniši, kteří z obilek zhotovovali růžence.

Árón plamatý (Arum maculatum) je velmi dekorativní bylina s vytrvalým hlízovitým oddenkem a se zajímavým květenstvím v polozavřeném toulci. Vyskytuje se hlavně ve vlhkých lužních nebo jiných listnatých lesích. Kvete v dubnu a květnu, plody jsou červené bobule nasládlé chuti. Celá rostlina je jedovatá, ale sušením či vařením se jedovatost ztrácí. V České republice patří mezi chráněné druhy.

Čeleď Loasaceae obsahuje asi 15 rodů s 260 druhy a zahrnuje byliny, polokeře, keře, liány i nízké stromy. Většina zástupců čeledi roste v Americe. Na snímku je druh Loasa vulcanica z Ekvádoru, který v botanické zahradě pěstujeme jako letničku. V létě vytváří olistěné hrozny převislých bílých květů se zlatožlutými nektáriovými šupinami. Šupiny jsou červeně nebo bíle pruhované a tvoří středový terč složený ze soustředných kruhů.

Kaktus Trichocereus grandiflorus roste v Argentině. Jeho stonky připomínají přerostlé chlupaté housenky a tvoří poměrně rozsáhlé trsy. Krásné květy obvykle vydrží otevřené jen jediný den. Je tomu tak proto, že kaktus řeší ve své domovině dilema. Květ není kryt voskovitou ochrannou vrstvou (kutikulou), takže odparem ztrácí mnoho cenné vody. V suchopárné šedé krajině ale rostlina potřebuje zaujmout a přilákat opylovače. Řešením jsou obrovské barevné květy, které však rychle odkvétají.

Acanthocalycium spiniflorum pochází z Argentiny z provincie Córdoba. Jak druhový (latinsky), tak rodový (řecky) název napovídá, že rostlina má na květech trny. Květy jsou skutečně pokryté tuhými štětinovitými šupinami, typickými pro všechny zástupce rodu Acanthocalycium. Tělo tohoto druhu je rozbrázděno ostrými žebry, která se v období sucha přitisknou k sobě. Za deště naopak umožňují několikanásobné zvětšení objemu a uložení zásoby vody na horší časy.

Jatropha multifida z čeledi pryšcovitých roste od Mexika po Brazílii. Je to tak trochu rostlina dvou tváří. Anglicky bývá kvůli svým atraktivním květům nazývána „korálový keř“ a mnohde je vysazována jako vysoce dekorativní keř až nízký strom. Český název dávivec však naznačuje, že jde zároveň o rostlinu silně jedovatou. Stejně jako ostatní pryšcovité totiž ve všech svých částech obsahuje jedovaté a dráždivé mléko. A to včetně plodů, které mají – poněkud zákeřně – sladkou chuť.

Lobivia haematantha var. densispina hybr. – zahradní kultivary. Kaktusy neunikly pozornosti šlechtitelů a zahradníků, kteří křížením a výběrem vytvořili řadu velmi pěkných hybridů. U rodu Lobivia se soustředili hlavně na květy, které u vzniklých kříženců hýří snad všemi myslitelnými barvami (kromě modré). Šlechtění druhu Lobivia haematantha se věnoval i známý český kaktusář, cestovatel a etnograf A.V. Frič.

Pavonia x gledhillii je atraktivní kříženec vzniklý již v 19. století z brazilských druhů Pavonia makoyana a Pavonia multiflora. Tento příbuzný ibišků zaujme především bizarním vzhledem a barvou květních součástí. Kalich, který bývá u většiny rostlin zelený a nenápadný, je v tomto případě zářivě růžovočervený. Koruna má zase dosti neobvyklou černofialovou barvu. Tvar květu a vyčnívající prašníky napovídají, že častými opylovači jsou kolibříci.