Po stopách slavných vědců

Tentokrát vás zveme do historického centra Prahy. Když si odmyslíte davy turistů, případně se zatouláte do méně navštěvovaných uliček, má stará Praha pořád ještě své kouzlo. Platí to v každém ročním období, ať už v parcích kvetou lípy, nebo malostranské střechy zdobí čerstvě napadlý sníh.

V pražských ulicích nemusíte obdivovat jen architekturu paláců či kostelů. Romantickou procházku si můžete zpestřit také malou výpravou do historie vědy. Vydejte se s námi za slavnými mysliteli a objeviteli, kteří kdysi chodili po stejných ulicích jako dnes my.

Začneme na Hradčanech – konkrétně u tramvajové zastávky Pohořelec. Blízko ní, na křižovatce ulic Keplerova a Parléřova, stojí sousoší Tycha Braha a Jana Keplera. Oba muži se věnovali astronomii a oba vstoupili do služeb císaře Rudolfa II.

Tycho Brahe (1546–1601) byl skvělý pozorovatel, jenž dokázal měřit polohy nebeských těles s tehdy naprosto bezkonkurenční přesností. Jan Kepler (1571–1630) byl zase nadaný teoretik, který z Brahových pozorování odvodil tři zákony popisující oběh planet kolem Slunce. Sousoší je umístěno před Gymnáziem Jana Keplera. Právě na jeho pozemku se totiž nacházel takzvaný Curtiův dům, kde oba vědci žili v roce 1601.

Nyní jděte přes Pohořelec směrem k Pražskému hradu a od něj do Nerudovy ulice. Na domě číslo 35 si v úrovni druhého patra všimněte pamětní desky Emila Holuba (1847–1902). Cestovatel, kartograf a etnograf, jehož proslavily expedice do Afriky, zde bydlel během studia na lékařské fakultě.

Z Nerudovy odbočte doprava do ulice Jánský vršek a pak se dejte doleva Vlašskou ulicí. Ve Vlašské 9 sídlil Polarografický ústav Československé akademie věd, založený v roce 1950. Jeho ředitelem byl až do roku 1963 nejslavnější absolvent naší fakulty – nositel Nobelovy ceny za chemii Jaroslav Heyrovský (1890–1967). Jeho objev polarografie znamenal revoluci v analytické chemii.

Ulicemi Tržiště, Karmelitská a Mostecká dorazíte ke Karlovu mostu. Přejděte ho a pokračujte do Karlovy. Na adrese Karlova 4 bydlel v letech 1607 až 1612 náš starý známý Jan Kepler. V té době vydal tiskem svoje zásadní dílo Nová astronomie nebo optický spis Dioptrika. V zadním traktu domu najdete malé Keplerovo muzeum mapující jeho život a vědecké úspěchy.

Z Karlovy ulice zahněte doleva do Klementina. V rozsáhlém areálu budovaném v 16–18. století sídlil jezuitský řád a jeho škola, která byla roku 1616 povýšena na univerzitu. Stala se tak vlastně konkurentem Univerzity Karlovy. Ne nadlouho, protože v roce 1654 byly obě školy sloučeny do Karlo-Ferdinandovy univerzity. Pod tímto názvem fungovalo pražské vysoké učení až do února 1920, kdy se jeho česká část vrátila ke jménu Univerzita Karlova.

Klementinum nejspíš znáte ze zpráv o počasí, v nichž se často uvádějí různé teplotní a jiné rekordy naměřené právě zde. Meteorologická pozorování začala v Klementinu už roku 1752. Od roku 1775 pak máme dochovanou souvislou řadu denních záznamů, která patří k nejdelším na světě. Meteorologické přístroje uvidíte na fasádě jedné z budov stojících kolem nádvoří, kam ústí průchod z Karlovy ulice.

V průjezdu blízko Astronomické věže si všimněte zajímavého pomníčku ze světlého mramoru. Císařovna Marie Terezie ho nechala postavit na památku vzdělaného jezuity Josefa Steplinga (1716–1778). Fyzik, astronom a matematik Stepling založil v Klementinu hvězdárnu, zahájil meteorologická měření, přednášel matematiku i fyziku a také třeba změřil zeměpisnou délku Prahy.

Jen o kousek dál najdete pamětní desku chorvatského geofyzika Andriji Mohorovičiće (1857–1936), který objevil rozhraní mezi zemskou kůrou a svrchním pláštěm. Mohorovičić pobýval v Klementinu jako univerzitní student v letech 1875 až 1878.

Přejděte Mariánské náměstí a Platnéřskou ulicí se dostanete na Staroměstské náměstí. Za pozornost tady stojí dům číslo 17. Během svého pražského pobytu v letech 1911 až 1912 ho navštěvoval světoznámý fyzik Albert Einstein (1879–1955). Chodil sem do společnosti, hrál na housle a potkával se s přáteli, například spisovateli Maxem Brodem či Franzem Kafkou.

Nemůžeme opomenout ani Staroměstskou radnici. Na bronzové desce připomínající vůdce českého stavovského povstání, kteří byli 21. června 1621 před radnicí popraveni, stojí i jméno Jana Jessenia (1566–1621). Tento lékař, filosof a politik provedl roku 1600 první veřejnou pitvu člověka v českých zemích. V letech 1617 až 1620 byl rektorem Univerzity Karlovy.

Proslulý staroměstský orloj je nejen krásným uměleckým dílem a vzácnou památkou, ale také důkazem vysoké úrovně českých učenců na začátku 15. století. Orloj postavil kolem roku 1410 hodinář Mikuláš z Kadaně. Autorem jeho astronomické koncepce je pravděpodobně matematik, astronom a lékař Jan Ondřejův zvaný Šindel. Hlavní ciferník orloje ukazuje hodiny (dokonce třemi různými způsoby), přibližné datum, polohu Slunce a Měsíce na zvěrokruhu, fázi Měsíce i další údaje.

Pokud bude zrovna otevřeno v Týnském chrámu, rozhodně vám doporučuji se v něm také zastavit. Je zde totiž pohřben astronom Tycho Brahe, u jehož společného pomníku s Keplerem naše procházka začala. Vpravo od hlavního oltáře stojí náhrobní deska z červeného mramoru, na které je Brahe vytesán ve zhruba životní velikosti. Zkuste na ní najít jeho životní heslo Esse potius, quam haberi (Raději někým být, než jen dělat dojem). Tím se můžeme klidně řídit i dnes, čtyři století po hvězdářově smrti…

Z náměstí udělejte malou odbočku do Melantrichovy ulice. V Melantrichově 12 bydlel matematik, fyzik, lékař, dlouholetý děkan lékařské fakulty a jeden školní rok také rektor pražské univerzity Jan Marek Marci (1595–1667). Zkoumal mimo jiné lom světla, ráz koulí nebo možnosti určování zeměpisné délky na moři. Jeho objevy vzbudily pozornost i za hranicemi českých zemí – byl jmenován členem Královské společnosti nauk v Londýně.

Teď se vraťte na Staroměstské náměstí a pokračujte Dlouhou a Kozí do ulice U Obecního dvora. V domě číslo 7 žil matematik a fyzik Christian Doppler (1803–1853), objevitel Dopplerova jevu. Ten jistě znáte z každodenní zkušenosti: zvuk projíždějícího auta (nebo houkající sanitky) má vyšší tón, když auto míří k vám a nižší, když jede od vás.

Obdobně to platí pro vlnovou délku světla, což hojně využívají astronomové. Na principu Dopplerova jevu fungují také policejní radary pro měření rychlosti. Díky tomuto vědci tedy můžeme zkoumat rozpínání vesmíru, hledat planety u jiných hvězd a dostávat pokuty za rychlou jízdu.