Nejprve vymyslím název a teprve pak tvořím

Země lapená do podivné sítě, Limonádová harfa, Hop, a je tu lidoop – to jsou názvy tensegritů, které vytváří docent Vladimír Vondrejs, molekulární biolog z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. „Termín tensegrit vznikl spojením slov TENSional intEGRITY, což lze volně přeložit jako spojení vnitřním napětím,“ vysvětluje na zahradě své chalupy v Ratměřicích, kde tyto objekty zhotovuje.

První z nich se objevily roku 1998 v areálu u pražské Galerie Vyšehrad. Od té doby jich docent Vondrejs představil desítky už na třiceti výstavách v Česku i v zahraničí. Aktuálně můžete jeho práce vidět do konce září v Galerii Bernarda Bolzana v Těchobuzi na Pelhřimovsku.

Tensegrity vyrobené z tyček a lanek vypadají křehce, když se na silonových vlascích tiše pohupují pod korunami stromů. Jsou ovšem neobyčejně pevné. „Nedávno jsem odvážel pár kousků na výstavu a řidič náklaďáku je odmítl naložit v obavě, že se poškodí. Vyhodil jsem jeden do výšky. Když dopadl, odrazil se jako míč a poskakoval po chodníku,“ vzpomíná Vladimír Vondrejs.

Ve světě začaly tensegrity vznikat pod vlivem staveb amerického architekta Buckminstera Fullera, autora obřích střech pro stadiony a haly. Novou technologii si vypůjčili umělci a náhodou ji objevil také český molekulární biolog. Materiál pro svá díla hledá v lese za chalupou i v domácnosti. „Například mě napadlo sestavit tensegrit z brček na pití,“ říká a ukazuje dílo pojmenované Limonádová harfa. „Většinou ale nejdříve vymyslím název a teprve podle něho navrhuji podobu,“ dodává.

Umělecká tvorba pohltila docenta Vondrejse téměř více než jeho původní obor, molekulární biologie. Nakonec však zjistil, že v umění se skrývá i věda: „Konstrukce buněčného skeletu, kosti a šlachy v těle nebo zavěšení orgánů v útrobách jsou tensegritové prvky, které udržují výstavbu našeho těla nezávislou na gravitaci. Živá těla jsou vlastně hierarchické tensegrity, jež drží pohromadě díky vnitřnímu napětí.“

Pro své objekty vymyslel Vladimír Vondrejs zvláštní nasvícení a důmyslný systém lanek, takže skulptury se pohybují, nebo alespoň vytvářejí dojem pohybu. Kdo nestihne zářijovou expozici v Těchobuzi, může si vždy prohlédnout něco neobvyklého na plotě jeho chalupy v Ratměřicích.