Boreč – přírodní klenot Středohoří - Vydejte se na „děravý kopec“, geologický i botanický unikát

Naši pouť začneme u kapličky ve vsi Režný Újezd, asi 4 km západně od Lovosic (viz mapa). Od kapličky vychází smyčka naučné stezky, jedné z nejstarších ve Středohoří; její zastávky byly asi před 7 lety obnoveny. Ze severu přijdeme k první suti a dáme se doprava. Zde můžeme i na podzim nalézt vzácný lomikámen trsnatý (Saxifraga sponhemica), typický pro středohořské sutě. Jeho růžice často i přezimují.

Hned o kousek dál se v zarůstající suti setkáme s borečským fenoménem – ventarolami, jimiž je vrch nejznámější. Jde o soustavu puklin v sutích a v kopci samém, která zjednodušeně řečeno způsobuje, že v létě proudí ze sutí na bázi Borče chladný vzduch, a naopak v zimě vychází z puklin na vrcholu vzduch teplý. Podrobnější nákres i vysvětlení tohoto přírodního jevu poskytuje jedna z tabulí naučné stezky.

Dubohabřina a posléze vpravo od cesty suťový les s bohatou stromovou skladbou (dub zimní, habr, obě naše lípy, javory) nás zavedou pod skalnaté a křovinaté svahy na západní straně. Kdybychom se tu podívali od zastávky naučné stezky ke skalám, mohli bychom najít některé další zdejší vzácnosti, patrné i na konci sezóny podle listů. Jsou to například koniklec otevřený (Pulsatilla patens) nebo kosatec bezlodyžný (Iris aphylla), jehož šťavnaté listy jsou ale mnohdy okousány od vysoké zvěře.

Zde je také nejnápadnější vegetační kontrast: oba tyto druhy jsou bazifilní (preferují zásadité půdy) a rostou ve Středohoří spíše na čedičích. Stačí ale, když uděláme několik kroků, a najdeme chudou acidofilní (kyselomilnou) vegetaci: borůvku, vřes, břízu.

Skalní partie obcházíme vpravo po strmé stezce, kde pod nohama opravdu „zní“ znělcové kameny. V létě bývá tato část nejkvětnatější. Na podzim nás nejspíš zaujmou odkvetlé trsy smolničky (Lychnis viscaria) se stále ještě lepkavými pruhy na lodyze, nebo lodyhy omanu srstnatého (Inula hirta) zakončené jediným úborem.

Od zastávky s výhledem na západ se dáme již jen krátce k vrcholu, kde na sutích roste největší místní pozoruhodnost, játrovka borečka (Targionia hypophylla). Je typická pro jižní Evropu. U nás se vyskytuje pouze na Borči – díky zvláštním podmínkám u zmíněných ventarol, kde bývá i v zimě teplota vzduchu nad bodem mrazu. V suchém létě či na podzim není borečka nijak nápadná. Ovšem jednou mne sem osud zavál na Nový rok, bylo −15 °C a sněhu tak 10 cm: všechny ventaroly na vrcholu byly beze sněhu, mocně se z nich pářilo a borečka se vesele zelenala.

Dolů to jde vždycky líp, projdeme tedy čistou doubravou na východním svahu, pod níž se nám naskytne krásný výhled na jednu z dominant kraje, vrch Lovoš s nejpěknějšími skalními stepmi v této části Středohoří. Potkáme ještě několik malinkých sutiček, kde můžeme opět spatřit růžice lomikamenu. Na jaře je doplňují stepní jednoletky, spolu s nápadnou bleděmodrou pomněnkou úzkolistou (Myosotis stenophylla). Neztratíme orientační smysl (několik odboček nás chce odloudit vpravo) a víceméně po horizontále dorazíme k první zastávce naučné stezky. Odtud se vrátíme už známou cestou ke kapličce.